Květen 2014

Život

29. května 2014 v 18:40 | Lola Kiss |  Citáty
Nikdy neříkej ne dobrodružství. Vždy říkej ano, jinak povedeš velmi prázdný život.

Dnes čtenář, zítra vůdce.

Co hodláš udělat? Všechno, hádám. Bude to menší chaos, ale bude to náruš chaosu. Bude to komplikované, ale plné radostných komplikací.

Práce je o hledání každodenního mínění stejně tak jako denního chleba. Tak jako tak o uznání peněz, o častějším pobavení než-li o netečnosti. Ve zkratce, o většině života než-li o umírání od pondělí do pátku.

Zloděj, jakkoli zkušený, může ukrást jediný poznatek, a sice, proč je vědění tou nejlepší a nejbezpečnější truhlicí poznání.

Je to jako učit jezdit jednorožce. Nikdy to nezapomeneš.

Budoucnost je nyní. Je čas vyrůst a zesílit. Zítra může bát příliš pozdě.

Možná jsem se nebyl tam, kde jsem chtěl být, ale myslím si, že jsem skončil tam, kde potřebuju být.

Peníze nekoupí štěstí, ale můžou koupit nehoráznou pohodlnost, když se cítíš bídně.

Biologie ti dala mozek. Život to změnil v mysl.

Žijeme ve světě, kde radost a empatie a potěšení jsou kolem nás, pro zaznamenání.

Jennifer Probst

29. května 2014 v 18:08 | Lola Kiss |  Spisovatelé
Jennifer Probst žije v současné době v Hudson Valley, NY. Společnost jí dělá nejen manžel, ale také dva psi - Bella a Lester.

Už ve dvanácti letech napsala svou první romantickou novelu, a sama prohlásila, že vždy chtěla být spisovatelkou. Vystudovala podnikání a má mnoho rozličných zálib, ke kterým patří archeologie, tanec nebo řízení letadla.

Je členkou skupiny Romance Writers of America.

Její tvorbu bych rozdělila do tří stěžejních kategorií - Sexy současné romány (Sexy contemporary romance), Erotické současné romány (Erotic Contemporary romance) a Příběhy pro celou rodinu (Stories for the whole family).


Z první skupiny jsou nejznámější její romány, které u nás pravidelně vycházejí.

The Marriage to a Billionaire...

1, Manželská smlouva (Marriage Bargain) - přečteno
2, Manželská past (Marriage Trap) - přečteno
3, Manželský omyl (Marriage Mistake) - přečteno
4, Manželská zkouška (Marriage Merger) - přečteno

The Searching For...

1, Hledání vytouženého dne (Searching for someday) - přečteno
2, Hledání dokonalé lásky (Searching for perfect) - přečteno
3, Hledání podmanivé krásy (Searching for beautiful) - přečteno
4, Searching for always - přečteno

Do druhé kategorie spadají díla jako

Catch Me
Play Me
Dare Me


A třetí kategorie…

Buffy and the Carrot
A Life Worth Living


(Zdroj obrázku http://jenniferprobst.com)

Aktualizováno: 2.10.2017

Meg Cabot

29. května 2014 v 15:21 | Lola Kiss |  Spisovatelé
Meg Cabotová se narodila 1. února 1967 v Bloomingstonu v Indianě. Dnes je jí 47 let a její tvorba sahá od dětí přes mládež až po tvorbu pro dospělé. Je známá nejen jako spisovatelka, ale také ilustrátorka. Pyšní se ihned několika uměleckými pseudonymy, např.: Patricia Cabot, Meggin Cabot anebo Jenny Caroll.

Autorka svou literární tvorbu odstartovala po roce 1980, kdy se přestěhovala do NY.

Její tvorba pro různé věkové skupiny se skládá vždy z několika sérií.

Pro malé děti
Allie Finklová - Holčičí pravidla

Pro mládež
Princezniny deníky
Abandon
Mediátor
Air Head
Avalon High
Hrdinkou snadno a rychle
1-800-Where-R-You

Pro dospělé
The boy
Nenasytná
Heather Wellsová
Úspěšná smolařka

Romány
Prokletý maturiťák
Slepá vášeň

Nejznámější ovšem zůstane desetidílná série Princezniny deníky (Princess Diaries) s hlavní postavou Miou Thermopolisovou. První díly z této série byly zfilmovány jako Deník princezny a Deník princezny 2 Královské povinnosti, v hlavních rolích Anne Hathaway a Julia Andrews.

Přečetla jsem Jak neztratit lásku, V kůži supermodelky, Mezi láskou a smrtí, Velikost L, Jak začíná láska, Jak dokázat lásku.

Patrik Šeš

26. května 2014 v 18:53 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Vyrůstat v rodině, kde je otci jedno, jak se vám daří a jak si vedete ve škole nebo mimo ni, může být parádní nebo peklo. Záleží na úhlu pohledu, z kterého se budete dívat. Bude to pohled matky, která syna nedokáže přimět nic udělat? Bude to pohled otce, který se raději stará sám od sebe? Anebo to bude pohled syna, kterému je vše dovoleno? Rozhodla jsem se pro jiný pohled - pohled souseda.

Rodina, ve které se příběh odehrává, je jako každá jiná. Na první pohled byste si mysleli, že je to neuvěřitelné, jak spolu všichni vycházejí, jak často jezdí na výlety a pózují před fotoaparátem pro domácí fotoalbum. Ale to je jen povrch. Nikdy se nemá dát na první dojem, zvláště ne u fotek. Ty bývají nejvíce klamné…

Tahle rodina se skládá ze čtyř členů. Otce, matky a dvou kluků - staršího a mladšího. Mladší kluk se jmenuje Patrik Šeš. Nebyl problémové dítě, protože mu lékaři diagnostikovali vážnou nemoc, a tudíž se mu se vším vycházelo vstříc. Od malička byl zvyklý, že za každou návštěvu u doktora dostane hračku jako bolestné - není se tedy čemu divit, že brzo měl plný pokoj a nedalo se v něm ani hnout.

Jeho starší bratr dávání dárečků snášel dobře, až do jednoho večera, kdy se odvážil bratra praštit. Patrik bratrovi nadával, až to jeho bratr nevydržel. Jejich otec byl ten večer doma a okamžitě přiběhl, protože Patrik začal brečet. Klukům bylo tehdy 11 a 10. Otec viděl svého nemocného syna brečet a ukazovat prstem na jeho staršího bratra. Ani se nezeptal na důvod a staršímu bratrovi jednu vrazil, až mu na tváři zanechal rudý otisk.

To byla pro staršího bratra poslední kapka. Když matka večer přišla domů, byla celá zděšená, co se stalo, ale nechala to být. Co by mohla udělat, když už se to stalo, že?

Při bližším pozorování si všimnete i něčeho dalšího. Dědeček a babička jsou úžasní lidé, ale ne v tomto případě. Starší bratr si neuvědomoval, že je Patrik jejich nejvíce oblíbené vnouče, dokud mu nebylo 15 let. Tehdy poznal, jak moc jeho prarodiče upřednostňují Patrika. Jsou to drobné věci, které si poskládáte dohromady - dědeček trávil více času s Patrikem, pokud babičce volal někdo z rodiny, obvykle zdravila slovy "Ahoj Patriku.". Dokonce se to poznalo i na dárcích - Patrik dostal o co si řekl, a jeho bratrovi darovali ponožky nebo kapesníky. Takových drobností bylo mnohem víc…

Patrikův bratr to už nemohl vydržet, a zkusil na to upozornit svou matku, která tomu odmítala věřit. Sama se pak trpce přesvědčila, když Patrikovi řekla ne. Od té chvíle se v ní něco změnilo a ona se dívala na Patrika jinak. Jejich otce to však netrápilo, hlavně aby mohl na hokej.

Situace šla rychle z kopce, protože Patrik dosáhl bodu, kdy mu všichni křivdili a nechápali ho - ten řetěz kolem krku nutně potřebuje, i ty prsteny! Matka to s ním vzdala, protože ji neposlouchal, a když hledala zastání u otce, ten to jen odmávl rukou - nač se tím trápit? Jediný v rodině, kdo se s tím snažil něco udělat, byl starší bratr. Netrvalo to však ani měsíc a Patrik bratra napadl - odmítl uklidit obývák. Bratr se s ním přestal bavit, neodpovídal na Patrikovy komentáře, ignoroval, že vůbec nějakého bratra má. Tohle byla poslední kapka do přeplněné sklenice.

Nezáleží na tom, jestli se rodiny na fotkách usmívají a pózují. Nezáleží na tom, že každý víkend pořádají pro přátele grilovačky. Nezáleží na tom, že děti píšou o rodičích hezké slohy - to se očekává. Nezáleží na zlatém pozlátku, ale jen málokdo se podívá pod něj, když je obal taková krása.

To co vidíme, není vždy pravda

23. května 2014 v 15:25 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Dlouho jsem se zamýšlela nad tím, jestli je možné mít rodinu jako ve filmech. Určitě to znáte - společné večeře a svátky, sourozenci, kteří drží při sobě, anebo vyhrocené situace, kde se všichni členové semknou dohromady a chrání se. Rozhodně inspirující.

Ne nadarmo Tolstý řekl - každá rodina je nešťastná svým vlastním způsobem (Anna Karenina). A abych dokázala, že je tomu tak, vyslechla jsem svoji kamarádku B.

Setkaly jsme se spolu v Plaze, posadily jsme se do pohodlných křesílek v kavárně a rychle si objednaly. Čekal nás dlouhý rozhovor o zkouškách, škole, oblečení… Vy víte, jak by to mělo pokračovat. Ale B měla na srdci něco jiného, nutně se potřebovala vylít srdíčko. A přitom nejsem žádný cvokař.

B si se mnou vyměnila zdvořilostní otázky a pak na mě upřela ty svoje modré oči a zeptala se, jestli si pamatuju na její rodinu, jež jsem měla tu čest poznat na společně trávené dovolené. Kývla jsem a B spustila jako protrhnutá přehrada.

Její teta N, která si našla nového přítele, vedla s B upřímný rozhovor. N jí na férovku pověděla, že má nejraději ze svých neteří a synovců její mladší sestru H. "Jako důvod uvedla, že má H nejraději, protože je z nás ta nejmladší." Zakroutila hlavou B a napila se, aby mohla pokračovat. Tento rozhovor také vedla se svou druhou tetou D a jejím manželem, načež jí ona řekla, že má nejraději ji, protože je nejstarší. "Z toho jsem měla velkou radost, dokud k nám další den ráno nezašla na snídani. Vyjmenovala všechna jména sestřenic, na moje si nemohla vzpomenout a dovršila to tím, že řekla: Nebo jak se jmenuješ." Snažila jsem se B uchlácholit, že to se stává - milosrdná lež.

Jakoby toho nebylo málo a moje ne-terapeutické já nedostávalo zabrat, přiřadila další poznámku o svém otci M, který s ní mluví, jen pokud to vyžaduje nezbytnost situace. "Nemáme spolu nic společného a potom, jak se ke mně vždycky choval, se diví, že s ním nechci trávit čas." Rodina je opravdu velmi důležitá. :-P

A B-na matka? Ta zase není nejhorším člověkem na světě. Pokud nepočítáte její potřebu kontroly a vědění. Za každou cenu musí mít o všem přehled a dodržování pravidel je svatou povinností. Nedej bože, aby se B náhodou nevrátila domů včas na večeři.

Ale každá rodina nemůže být tak strašná, nebo ano?

HRÁTKY S OHNĚM

12. května 2014 v 17:05 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Naposledy jsem tuhle větu použila při hodině němčiny ve čtvrťáku na gymplu. Als ich klein war, ... Odpověď si nepamatuju, ale muselo to být něco společensky přijatelného. Nikdo nechce slyšet pravdu, protože by to vyvolalo řadu dalších otázek, na které jsem nechtěla odpovídat.

Když mi bylo pět, vyrazili jsme si do lesa podívat se na ty vysoké skály, které se tyčily vysoko nad stromy tak, že když jste chtěli zahlédnout jejich vrchol, viděli jste jen mraky. Jasně, že kecám, ale bylo pět, tak co? Táta, bratr a já jsme hodlali strávit odpoledne v lese, protože mamina byla v práci a doma jsme se nudili.

Táta rozdělal oheň a připravoval špekáčky (blé). Bratr a já jsme pobíhali okolo a hráli nějakou připitomělou hru - kdo vyběhne ten nejstrmější kopec. Ten kopec byl táhlý a rovný, že jsme se dostali maximálně do poloviny. No jo, malý děcka. :-P

Po čas oběda se toho moc nědělo, dokud si bratr nevymyslel novou hru. A ta hra se rozhodně nevyplatila, alespoň mně tedy ne. Vytáhl si z ohně klacek, který měl ohořelou špičkou, dokonce jste mohli vidět tu temně oranžovou barvu, kterou vyvolal náhlý přísun kyslíku, když s ním bratr mával nad hlavou. A v jeden kratičký moment se to zvrtlo.

Skláněla jsem se nad hlemýžděm, zvedla jsem hlavu a bratr mě tím rozžhaveným koncem popálil vepředu krku (přesně v místech, kde mají kluci ohryzek). Ani jsem nehlesla, protože to trvalo jen vteřinu, dokud to nezačalo pálit. Umíte si představit, jak vyvádí malé děti, ne? A táta si tak uvědomil, co je úžasný synek provedl.

Ano, velice pozorný táta, který to mé zranění jen odbyl ledovou vodou, co mi na to nalil a řekl, že jdeme hned domů. Žádné další cavyky nebo utěšování se nekonalo, nebojte.

Jestli jsem si z toho něco odnesla? Jo. Nemůžu si dovolit opalovat krk, protože by ihned bylo vidět, kde je to místo. Jaké štěstí, že má takovou bledou pleť a to popálení na ní je vidět jen při přímém dopadu slunečního paprsku.



Nechci víc než všechno - Cecily von Ziegesar

12. května 2014 v 16:42 | Lola Kiss |  Beletrie
Cecily von Ziegesrová


Blair a Serena jsou znovu nejlepší kamarádky a odjely spolu - a pro ně bohužel - i s rodinou na St. Barts. Eleanor a Cyrus tam strávili své líbanky, a také měli jedno malé překvapení pro svou rodinku. Paní Elanor Waldorf-Rose je těhotná! Blair je v šoku a není schopna se vyjádřit jinak, než že si dojde na toalety a udělá jedinou věc, kterou má pod kontrolou. Vyzvrací se.

Serena je neustále v obležení zpěváka Flow, i když mu dává najevo, že o něj příliš nestojí.

Vanessa se pokusila vyspat s Danem, ale jeho měkké srdce na to nebylo připravené. Za to Jenny, která si užívala s Natem ve sněhu, ovšem jen do jisté míry, skončila natočená na videu, které pořizovala Vanessa pro svůj nový film. Samozřejmě se to stalo čirou náhodou, ale pak to viděli všichni, neboť se video dostalo na net.

Dan konečně přestal psát nudnou "poezii" a vrhl se na mnohem temnější tvorbu - hrubá slova nevyjímaje.

Aaron je zamilovaný do Blair, ale ona je jeho sestra. Nedává na sobě nic znát, kromě momentu, kdy nachytal nahatou Blair a svého kamaráda Milese v posteli. Blair se chtěla konečně s někým vyspat, ale Miles jí připadal poněkud nudný, a tak se rozhodla nechat toho a šla si zaplavat.

Na Silvestrovské párty se Chuck znovu pokoušel o Blair, ale ta ho poslala za snadnou kořiští - Kati a Isabel, a Chuck potom jednoduše skočil. Seriálový Chuck a knižní Chuck mají společné základní prvky, ale jinak jsou to dvě rozdílné postavy.

Aaron si všiml, že Serena je krásná, a pro ten moment zapomněl na Blair.

Jenny, která dorazila na Silvestrovskou párty na poslední chvíli, přistihla Nata a Blair v důvěrné konverzaci. Pochopila, že ji Nate nikdy nemiloval a odešla. Blair se naštvala na Nata a nechala ho ve společnosti kamarádů a trávy.

Ty víš, že mě miluješ - Cecily von Ziegesar

11. května 2014 v 12:50 | Lola Kiss |  Beletrie
Cecily von Ziegesarová

Už je to tak. Propadla jsem gossip girl a přečetla další díl. Doslova jsem ho přelouskala za jeden den, protože se to čte samo.

Je něco nového? Samozřejmě. Blair a Nate se stále nedočkali společně strávené noci, a ani nedočkají, protože Blair viděla Nata jak se líbá s Danovou mladší sestřičkou Jenny - vlastně teď Jennifer.

Serena si uvědomila, že Danova náklonost, kterou jí projevuje, je přinejmenším úchylná. Danovo srdíčko je zlomené, protože Serena ho nevidí stejně jako on ji, ale to však nepotrvá dlouho.

Na svatbě Eleanor a Cyruse uvidí Serena Dana s Vanessou, kteří se k sobě velmi mají. Dan popré viděl Vanessu jako holku - úžasné, co dokážou šaty a trocha make-upu.

Copak jen bude s Vanessiným klukem Clarkem, barmanem z Brooklynu?

Blair, která spatřila Nata v objetí s Jenny, se na záchodcích sesypala a nebyla sama, kdo se k ní přidal. Její bývalá nejlepší kamarádka Serena se objevila. A jak dopadl jejich společně strávený čas na záchodcích? Přátelství je obnoveno a bývalé neshody a nenávist jsou zapomenuty.

Nate a Serena jsou "kamarádi", Vanessa a Dan se dostávají na první opravdové rande, Blair má zpět svou kamarádku a nového nevlastního bratra, Cyrusova syna, Aarona. A aby toho nebylo málo, v jejich bytě se roztahuje nejen Blaiřina kočka, ale také Aaronův pes!

Jestli tyhle vztahy mohou být i víc koplikované, na to právě spoléhám. Nic nebude tak snadné, jak se to jevilo na konci téhle knihy.

MÓDA JE PRCHAVÁ, ALE STYL JE VĚČNÝ

10. května 2014 v 15:50 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Jedno z nejvíce používaných rčení, jaká kdy byla vyslovena. A jestli platí i dnes? Samo sebou. Jen se podívejte okolo a všimnete si, že se móda nejen vrací a je úspěšná, ale dokonce na sebe bere novou dravější podobu. Ať už ve stylu 20. nebo 70. let. Tak či onak jsme na módě závislí, ať se na to podíváme z jakéhokoli ohledu. Nevěříte?

Jde se na nákup bot, a vybírají se podle různých kritérií - jestli jsou pohodlné, jestli se hodí na danou událost, jestli mají tu správnou barvu k šatům nebo k obleku, jestli jsou vhodné do města nebo na pláž. Zkrátka a jednoduše, nezáležím na tom, jako moc by chtěli lidé tento fakt popírat, ale Yves Saint Laurent měl pravdu.

Jednou z dalších "poznámek" vyslovených v tomto odvětví bylo - každá žena je krásná, pokud se umí oblékat. Kdo by s tímhle nesouhlasil, že? Nejde o to, jestli sledujete trendy pravidelně a musíte vidět každou přehlídku, protože ty vám to nezaručí. Jediné, co vám zaručí, že se na vás lidé budou dívat s obdivem je váš osobní styl, to jak se oblékáte a hlavně, jestli přitom koukáte do zrcadla. :-P

Myslím, že osoba, která toto vyslovila předběhla svou dobu, protože její značka stále zastává hlavní příčky mezi módními domy. Coco Chanel věděla, jak udělat ženy pěkné a jak jim dodat potřebnou kuráž a sebevědomí. Z toho, co dokázala se lidem může motat hlava.

A pokud celé tohle shrneme, vyjde nám z toho jen jedno jediné. Styl neurčuje nás, ale my určujeme Styl.

Líbej mě - Cecily von Ziegesar

10. května 2014 v 15:41 | Lola Kiss |  Beletrie
Cecily von Ziegesarová

První díl nebo druhý? Podle seriálu můžeme mluvit o prvním, ale podle mé prve zvolené četby, je to druhý díl.

Jestli mě čekalo překvapení jako posledně? Ano. Vyvolalo to ve mně vlnu dalšího šoku.

Začneme tedy popořadě. Serena se vrátila zpátky z internátní školy a všichni její kamarádi patří mezi její bývalé kamarády. Dohady o jejím vyhazovu z internátu jsou velkolepé a taktéž i zprávy o tom, co všechno udělala.

Nate ve stavu naprosté zhulenosti/opilosti prozradil své tajemství ohledně Sereny.

Blair je znechucena matčiným novým přítelem Cyrusem Rosem, každý den pravidelně zvrací svůj obsah žaludku a popíjí litry alkoholu.

Chuckova rodina Bassových je kompletní, matka Misty a jeho bratr Donald. Serenina rodina je na tom podobně, její otec není hledaný uprchlík, všichni tři žijí ve velkém domě a Serenin starší bratr Eric je na Brownu. Nedivím se, že v seriálu je Blair jedináček, protože o jejím bratrovi je tu sotva jeden řádek.

Serena potkala Dana na natáčení filmu, který korigovala Vanessa. A poté se spolu oficiálně sešli v baru v Brooklynu, kde Vanessina sestra Ruby měla koncert. A také spolu odjeli na líbací párty pro záchranu sokolů, jež pořádala Blair, která se dozvěděla Natovo tajemství.

Jenny má prsa velikosti D, která si rozhodně Chuck nemohl nechat ujít a na dámských záchodcích se na ně podíval. Jenny však byla zachráněna jejím bratrem a Serenou. Takže žádné hvězdy na obloze.

A konec? Přesně jako v seriálu, Serena, Dan a Jenny jedou v jednom taxi domů.

V kůži supermodelky - Meg Cabot

7. května 2014 v 17:32 | Lola Kiss |  Beletrie
Jestli počítám správně, pak je to tedy třetí kniha, kterou jsem od této autorky přečetla. Meg Cabotová je zábavná, umí téma podat, ale stále si nemyslím, že její tvorba, která je psána pro teenagery, je to pravé ořechové.

Spíše bych se přiklonila k názoru, že umí psát skvěle romány pro ženy než pro mladistvé.

Pokud se vyskytne nějaký autor, který vás zaujme, je přirozené, že se chceme o jeho spisovatelském umu dozvědět, co nejvíce. A Meg Cabotová je jednou z oněch autorů, u kterých si nejste jisti, jestli stojí za to, a nebo je to pouhá snůška blábolů.

Romány pro ženy má Meg Cabotová zpracované dokonale, ale pro teenagery je to problematičtější. Nezdá se, že by to měla promyšlené do úplných detailů, jako bych v tom něco postrádala.

V kůži supermodelky, je první díl z trilogie, která vypráví o mladé obyčejné šedé myšce, která se ocitne v těle slavné supermodelky. Přesněji řečeno její mozek, díky specializaci mozkové chirurgie, kterou doktoři provádí potají. A navíc je tady i firma Stark, která jak se zdá, ovládá celý její život. No, jestli tohle není zamotané, tak je to... znepokojující.

Nápad to byl dobrý, ale nepřijde mi to zcela promyšlené. Jasně, komu by se zamlouval nápad, že vám dají nové tělo, ale mozek ponechají a vy se tak máte stát tím, kdo byl v tom těle před vámi. To není zrovna lákavá představa.

Z toho vyplývá, že si další díly nekoupím, protože by mě to neohromilo tak, jako její románová tvorba.

Nejen zrcadlo pravdu říká

4. května 2014 v 11:12 | Lola Kiss |  Citáty
Věř si. Víš mnohem víc, než si myslíš.

Jedna z mála věcí, kterou vím o psaní je tohle: užívej si to, zastřel to, hraj si s tím, ztrať to, všechno ve správnou chvíli… dávej, dávej to všechno, dávej to teď.

Vážná, seriózní a dobře odvedená filozofická práce může být napsána ze samých vtipů.

Jestliže pracuješ opravdu trvdě, jestliže jsi laskavý, nádherné věci se budou dít.

Pokud máš slova, tak je tu vždy šance, že najdeš cestu.

Vydal jsem se hledat Velké Možná.

Někde za duhou je modrá obloha, a sny, které ses odvážil snít, se stávají skutečností.

Ptáček nezpívá, protože zná odpověď, ale zpívá, protože zná píseň.

Myslím, tedy jsem.

Všichni májí talent. Jaká statečnost mít kuráž a následovat ji do temných míst, kde povede.

Otevři své srdce. Někdo přijde. Někdo přijde pro Tebe. Ale nejprve musíš otevřít své srdce.

Začni psát, nezáleží na tom, co. Voda nepoteče, dokud není kohoutek otevřen.