RODINNÁ PRAVIDLA - 10. KAPITOLA

2. února 2014 v 15:45 | Lola Kiss |  MY NOVELS Rodinná pravidla
LOUČENÍ
Nemohla jsem uvěřit, že tohle všechno se děje v mém životě, a přesto to byla pravda.

Seděla jsem v kuchyni a užasle hleděla na tátu, jak se zeptal Niny, jestli by se k nám nechtěla nastěhovat. Očividně to ani ona nečekala, ale její výraz napovídal odpověď.

"Ráda." řekla prostě a objala se s tátou.

Vzpomněla jsem si, jak jsem je takhle spolu viděla, když se vraceli z firemního večírku.

Začínalo se mi to líbit čím dál tím víc a nemohla jsem uvěřit, že se v mém životě začíná popisovat čistý list papíru. Ale stále jsem nezapomínala na hlavní událost, která otřásla mým životem. Kdykoli jsem si připomněla, že ji znovu neuvidím a nepromluvím si s ní, začínala jsem popotahovat. A pro dnešní večer jsem si nakázala, že nebudu přemýšlet o tom, co se stalo.

Celé tohle zapírání skutečnosti vedlo jen k tomu, že jsem se chovala jako rozmazlené dítě, když mě ta ženská přijela vyzvednout a odvézt bůh ví kam na celý týden. Táta si to hodlal rozmyslet, ale ona mu řekla, že by mi prý prospělo, kdybych byla na čas mimo město. A on to pak nechal plavat. I tak bude mít spoustu práce, když se bude Nina k nám stěhovat.

Překvapení, které jsem zažila po příchodu do hotelu, bylo skvělé. V obrovské hale, přímo u recepčního pultu stál Jaromír a už z dálky se na mě usmíval. Ani jsem nepřemýšlela o tom, co dělám, ale uvědomila jsem si to při objetí překvapeného Jaromíra.

"Čau, mám pro nás skvělý program na dnešek." Nepřestával se usmívat a rovnou mě táhl do jídelní haly, která obsahovala to hlavní, dvaceti-čtyř hodinový bar.

Normálně bych mu řekla, že si musí dělat legraci, pokud chce tohle nazvat skvělým programem, ale dneska ne. Dneska bych mu řekla, že musí být génius.

"Paráda."

Posadili jsme se ke stolu s koktejly v ruce a Jaromír pak kývl na číšníka a ten nám donesl další rundu. Trochu jsem se divila, kdo tohle všechno zaplatí, protože jsem u sebe nic neměla a Jaromír, tak ten s sebou skoro nikdy nic nenosí.

"Jde to na účet mýho táty. Bydlí tady taky, je tu s Annou, ale taky kvůli práci." Pomalu mi došlo, že jeho táta vlastně pracuje jako šéfredaktor, ale upřímně bylo mi to jedno. Zajímalo mě jen jediné, a sice to, jak rychle bych se dostala do stavu, kdy mi bude všechno jedno.

Doma jsem před tátou byla tak nějak v pořádku, držela jsem se na nohou, ale tady, kde nemusím nic předstírat, protože tu vůči nikomu nemám žádné závazky, mi to připadalo zcela na hlavu. Předstírat, že nic necítím, když se mi hroutí vnitřní klid? Blbost!

"Tak jak to jde doma? Už se nastěhovala?"

"Co? Kdo?" Alkohol zapůsobil i na můj mozek, takže mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, o čem to mluví a že vůbec
mluví.

"Jak jsi na to př-řišel?" Vypila jsem další skleničku a hledala novou.

"Mám talent pozorovat lidi." Pokrčil rameny.

"Hm. Fajn. Nina se k nám bude stěhovat, takže to u nás bude trochu veselejší, doufám." Začínala jsem se rozhlížet, kde je ten číšník od baru.

"Myslím, že už máš dost." řekl Jaromír a sebral mi sklenici z ruky.

"Ne, ještě nejsem ani oplá, tedy opilá." Naštvala jsem se a rychle se postavila.

"To vidím." řekl Jaromír a pomáhal mi zvednout se ze země.

"Potřebuje se prospat." řekl Jaromír někomu za mými zády a pak věnoval svou pozornost znovu mě. Začínalo mi být opravdu špatně, a doufala jsem, že nebudu zvracet, tedy alespoň ne teď hned.

Jaromír mi pomohl na nohy, pak jsem se do něj zavěsila, nebyla jsem vůbec schopná ovládat vlastní nohy. Dostali jsme se až k výtahu, ale pak se mi zapletly nohy a při pádu jsem vzala Jaromíra sebou. Přistála jsem na tvrdé mramorové podlaze s Jaromírem na sobě.

"Drtíš mi plíce." řekla jsem s námahou a počkala, dokud se Jaromír nenadzvedl.

"Fakt vtipný." Poznamenal a snažil se mě vytáhnout na nohy. Potom jsme se nějakým záhadným způsobem dostali do výtahu, kde jsem skončila přitisknutá Jaromírovi na hrudi.

"Hlavně mi tady neusínej, nikam tě neponesu."

"Hm? No jo." zabručela jsem a přinutila se otevřít oči právě včas, abychom vystoupili z výtahu a šli, asi do mého pokoje. Zřejmě to musel být můj pokoj, protože přede dveřmi čekala ta protivná ženská.

"Co ta tady chce?!" řekla jsem dostatečně nahlas, aby to slyšeli i lidé v ostatních pokojích na patře.

Odstrčila jsem Jaromíra a vešla do otevřených dveří, kde jsem předpokládala svůj pokoj podle mých zavazadel u postele. Ani jsem neslyšela, že zavřela dveře, dokud se nepostavila přímo naproti mně. Musela jsem si rychle sednout, abych nespadla na studenou podlahu.

"Co to tady vyvádíš?!"

"He?" Nemohla jsem uvěřit, že si dala ruce v bok a snaží se mi tady udělat… kázání? Ha, tak to bylo vtipné a nedošlo mi, že se směju i nahlas.

"Co to tady předvádíš?"

"A c-co je Vám potom?" Smála jsem se dál a nemohla jsem uvěřit, že tohle se opravdu děje. Ona si tady pokouší hrát snad na rodiče nebo co.

"Co je mi potom, jsem přeci tvoje mat.."

"Už ani s-slovo!" Malátně jsem se postavila a místnost se mi rozmazala před očima.

"Ne, budeš zticha a budeš poslouchat, vidím, že tě táta špatně vychoval!" A tím překročila mou mez únosnosti. Nejenže mi tady chtěla dát kázání a říkat mi co mám a nemám dělat, ale ještě si navíc dovolila říkat, že mě táta špatně vychoval.

"Ven." řekla jsem a hlas se mi třásl. Doklopýtala jsem ke dveřím a zprudka je otevřela.

Stála v pokoji a nevěřícně se na mě dívala. Jako bych jí právě řekla, že má rohy.

"Vypadněte!" řekla jsem o něco pevnějším hlasem a držela dveře dokořán, spíš jsem ale měla pocit, že potřebuji ty dveře, abych se udržela na nohou.

"Tohle ale ještě neskončilo." Vyšla ven ze dveří a sotva jsem zabouchla, musela jsem běžet do koupelny.

Měla jsem tušit, že tohle bude mít hlubokosáhlé důsledky, ale bylo mi to zkrátka jedno. Toužila jsem jen po jediném, zapomenout, co se stalo a co se děje. Nebyla jsem ve stavu, kdy bych byla schopná jakkoli rozumně uvažovat. Věděla jsem, že mi alkohol nepomáhá, a že to tímhle způsobem rozhodně nevyřeším, ale nestarala jsem se.

Dostala jsem se do stavu, kdy jsem všechno co mi bylo dříve protivné, jsem nyní nesnášela, a co jsem dříve nesnášela, jsem teď nenáviděla. Stáhla jsem se do sebe a jediná věc, která mi pomáhala, bylo vědomí, že s Jaromírem znovu navštívíme dvaceti-čtyř hodinový bar.

Chápala jsem, že bych měla chovat zodpovědně, ale nebyla jsem toho schopná, nemohla jsem se ubránit pocitu, že mi cosi utíká mezi prsty a já nevidím, co to důležité je.

Jaromír mi sice pomáhal dostat se přes první následky po ztrátě blízkého člověka, ale nemohl mi pomáhat, když jsem byla sama ve svém pokoji celý následující den.

Pomohlo mi to uvědomit si, že čím dříve přejdu tohle období s alkoholem, uleví se mi. A přesně to jsem také řekla Jaromírovi, když jsem se s ním potkala u snídaně. Nejdříve jsem nechápala, co je tak směšného, ale pak mi řekl, že jen čekal, kdy si uvědomím, že to zvládnu i bez alkoholu.

"Ty mizero!" Plácla jsem ho do ramene a zakroutila hlavou.

"Jsi chytrá holka, stačilo si jen uvědomit, že alkohol nic nevyřeší. Dříve nebo později bys po něm sáhla a no, trvalo by ti déle uvědomit si to. Já ti jen pomohl, že´s na to přišla už teď."

"To´s mi to prostě nemohl říct?"

"Jsem zastáncem toho názoru, že je lepší ukázat než mluvit teorii."

Raději jsem na to nic neříkala a zaměstnávala svou mysl tím, co přesně se stalo, pamatovala jsem si všechno. A pak jsem řekla něco, co jsem měla udělat už předtím.

"Ráda bych se vrátila domů. Odvezeš mě?"

"Hm, mohl bych tě přemluvit, abys zůstala a užívali bychom si v lázních." Podotkl a napil se pomerančového džusu.

"To mohli, ale já tu nechci zůstávat." Nevím, jestli jsem ho přesvědčila já nebo jen fakt, že totálně naštve tu ženskou, ale odkýval můj návrh, a ještě před polednem jsme seděli v jeho černém mercedesu, a jeli směr domov.

Nečekala jsem to, ale jakmile jsme dorazili, táta mě provázel tím svým vědoucím pohledem, který říkal: Že by nový úlovek? Musela jsem zavrtět hlavou a naznačit mu, aby se neptal, ale bylo to zbytečné. Jakmile mě Jaromír i přes protesty doprovodil až dovnitř, byl už v zajetí otcova výslechu.

"Tak koho pak to tady máme?" Dorazil k nám a pohlížel na nás jako na pokusná morčata. Tohle dělal naposledy, když mi bylo patnáct.

"Tati, tohle je Jaromír, kamarád." Na poslední slovo jen dala zvláštní důraz.

"Rád vás poznávám, pane."

Na tohle jsem mohla říct jen jedno jediné. "Měj se, Jaromíre, a díky za odvoz."

Táta jen pozdvihl obočí a uculoval se.

"Nic neříkej." Varovně jsem zvedla prst.

"Nic jsem říkat nechtěl." Usmál se a vrátil se za pult dál obsluhovat.

Mávla jsem na Jaromíra a odešla k sobě do pokoje převléci se, a pak pomoci tátovi v roznášení objednávek v bistru.

Nevím, jestli mi táta zalíval, že jsem odjela z toho týdenního výletu o pět dní dříve, protože své rozhořčení nedával nijak najevo, spíše vypadal, jakoby se dobře bavil. Po očku jsem ho pozorovala a došlo mi, že se opravdu dobře baví a baví se tak na můj účet. Nakonec jsem to nevydržela a musela se ho zeptat, co je tady tak vtipného.

"Ale, jen si tak říkám, dlouho se tu u nás neobjevil žádný kluk, a teď tady najednou jsou hned dva kluci. Asi bych si měl začít vybírat smoking, ne?"

Málem jsem po něm hodila utěrku, ale cítila jsem, jak se mi po obličeji roztahuje úsměv. "Tati, Jaromír je jen kamarád."

"Hm, no dobře, a co ten druhý?" Zkoumal mi obličej a usmíval se ještě víc, když viděl, jak jsem v hlavě hledala ta správná slova.

"Ten je taky kamarád." Uhnula jsem pohledem a dívala se na lístek s objednávkou.

"Viděla jsi ten film, Kamarád taky rád?"

Moc dobře věděl, že jsem ho viděla, protože jsme na něm byly spolu s Emmou.

"Tati." Protáhla jsem a dala mu najevo, že tohle je konverzace, které se nechci účastnit.

"Chápu." Naposledy se po mě podíval a usmíval se jak už dlouho ne.

Ještě ten večer jsem pochopila, že tohle není konec, ale teprve začátek, protože Anna se nabourala do mého života a nehodlala ustoupit. Jak mi sdělil táta, ta ženská si velmi přeje, abychom my dvě spolu trávily více času. Chce se mnou trávit víc času, a to znamenalo, že se musím rozloučit se svým starým klidným životem, což nebude zrovna lehké, ale stejně se tím nezmění jaké pocity k ní chovám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama