„Studenti jsou líní.“ Fata-morgána vyučujícího

1. listopadu 2013 v 20:48 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda

Může být něco horšího než fakt, že přednášející učitel Ottomann přijde do posluchárny, kde sedí bez mála deset studentů? Soudě podle výrazu v obličeji dotyčného, odpovědí bude ne. A čemu vlastně vděčíme za malou návštěvnost na těchto ach-tak-milých hodinách? Jednoznačně k tomu nepřispívá vrozený šarm pana Otttomanna nebo jeho dostačující intelekt, či snad má na nás vliv jeho chaoticky uspořádané přednášky? Nebo jsme celkově zakrněli a nejsme schopni se soustředit na tzv. vyšší levely vnímání? Opravdu jsme se naučili dostávat všechno až podnos a to černé na bílém?

Vypadá to, že si hraji na ďáblova advokáta, ale neměnným faktem zůstává počet studentů účastnících se této "rodinné sešlosti". Takže, proč bychom měli hledat problém jenom v nás studentech a nepodívat se i na druhou stranu? Nevidím žádný důvod proč tomu tak neučinit. Pokud si to rozebereme, dospějeme k závěru, že chyba nebo jak nějací říkají nedostatek zájmu ze strany studenta, je pouze chabou omluvou pro zamaskování neschopnosti učitele upoutat pozornost publika. A další třešničkou na dortu bývají momenty, kdy učitel povídá a povídá a vy pak vlastně zjistíte, že ani nevíte o čem. Proč by se měl pan Ottomann vracet k látce probranou minulou hodinu, aby ji připomněl pro přítomnou, vždyť přeci všichni tohle musí vědět! Ano, musí! Pan Ottomann se této profesi věnuje více jak 30 let a rozumí tomu tak dobře, že se dokonce ve svém výkladu i ztrácí a nedokáže opravit vlastnoručně udělanou chybu ve své prezentaci. A pak jsme tu my, studenti, kteří tohle sledují a hltají každé slovo se zoufalou nadějí, že poznáme o čem je to vlastně řeč.

A tak se obloukem znovu dostáváme k našemu prvotnímu povytažení obočí nad zaplněností posluchárny, až z toho jde panu učitelovi Ottomannovi hlava kolem. Deset lidí není málo, opravdu, prostě jen sedí v učebně pro padesát lidí. Vypadá to jako malá nehoda, ne? Ve skutečnosti je pravda jednoduchá, a pro odpověď nemusím chodit daleko. Jakkoli se vyučující Ottomann bude snažit, dokud nepřizpůsobí látku svému naslouchajícímu publiku, budou se dít velmi zvláštní věci, jež se daly dávno do pohybu. Přeběhlí studenti jsou považování za šťastné, protože v jiných hodinách bylo ještě volno a oni se mohli zapsat. People! A proto ty méně šťastné nezbývá než přečkávat další a další a další dvouhodinové přednášky, jen do chvíle dokud na ně budeme chodit!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama