Jednou v supermarketu...

8. listopadu 2013 v 14:46 | Lola Kiss |  Moje téma týdne

Vteřiny se měnily v minuty, minuty v hodiny, hodiny v den. E seděla na posteli a zoufale se dívala na černý displej mobilního telefonu, který každou chvíli zapípal: Je 17:05. Je 17:06. Je 17:10.

V duchu se proklínala, že si nevzala P-inu radu k srdci a odešla s ní na Halloween párty v kostýmu sestřičky.

Je 17:20. Čas odtikával a E zírala na displej ve snaze donutit ho, aby sám vytočil číslo P-ina mobilu, a E tak mohla zjistit adresu toho "místa s kluky", jak se dušovala P.

E nevěřila na zázraky, a když měla nejvyšší čas, rozhodla se dojet autem do nejbližšího supermarketu a koupit si něco na zub. Jedno zelené jablko v lednici se nepočítá. Projížděla nákupní uličkou a myslela na svoje slova, kterými odmítala P-ino neustále přesvědčování.

Dívala se na ceny mražených potravin, ale místo číslic četla jen šest písmen ODVAHA. Zavrtěla nad tím hlavou a vhodila do košíku láhev vodky Finlandia, šest piv pro studijní skupinu v úterý a kávový likér.

E si přemítala, jak by P oslovila toho kluka, který stál přední u pokladny. Jenomže byla srab, a držela jazyk za zuby. Ta prodavačka se po ní tak divně koukala. Zapomněla si učesat vlasy. Je určitě moc namalovaná. Myšlenky jí létaly hlavou takovou rychlostí, že se jí vysypaly igelitové tašky poskládané u pokladny.

E nechala nákup v košíku a rychle sbírala rozházené tašky. Zatraceně, myslela si, jsem taková nešika! A o vteřinu později nebyl jediná, kdo sbíral tašky.

"Ahoj." Pozdravil ten kluk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lúthien Lúthien | Web | 8. listopadu 2013 v 15:51 | Reagovat

Jéé! To je suprově napsaný! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama