RŮŽE Z KAMENE

12. října 2013 v 23:09 | Lola Kiss |  MY NOVELS Série Piráti
Právě po bouři přistála na odlehlé pláži loď nejvýznamnější kapitánky Cristine, kterou každý znal a marně se ji pokoušeli a stále pokoušejí chytit, a dát před soud. Loď zakotvila na opuštěné pláži, o které se říkalo, že tam straší duchové popravených pirátů, a proto tam nikdo nechodí. Pláž byla kousek za městem Lion.

Cristina je jednadvacetiletá neustále hledaná pirátka. Má černé, lehce vlnité vlasy sahající do poloviny zad. V obličeji jí září modrozelené oči. Postavu jí zvyšují kozačky. Vždy chodí sladěna do různých barev, ale nejčastěji je v červené.

"Kapitánko, je čas vyrazit. Právě teď se v městě rozhoduje o koupi vězňů." připomenul starý námořník.

"Já vím už jdu." Otevřela dveře a vyšla ven. Celá posádka na ni koukala s otevřenými ústy. Takhle pěkně oblečenou ji ještě nikdy neviděli a byla dokonce i namalovaná, takže by jen těžko někdo hádal, že je to nejhledanější zločinec na moři.

"Jdeme?" zeptala se dvou pirátů, kteří jí dělali doprovod jako sluhové. Všichni z ní nespustili oči dokud jejich postavy neskryl les vedoucí do města.

Když vyšla Cristine na náměstí, všichni na ní obdivně vrhali pohledy, protože nikdo tam dlouho neviděl tak krásnou ženu.

"Kapitánko, víte že tu na sebe velmi upozorňujete?" zašeptal nenápadně Cristině jeden doprovodný pirát.

"Ano, jsem si toho moc dobře vědoma." odpověděla a usmála se na kolem procházejícího muže.

"Copak ve věznici hledá taková krásná dáma jako Vy, slečno?" řekl zavalitý muž sedící u stolu ve věznici. Byl to totiž hlavní velitel ve věznici.

Cristine se na něj usmála a povídá "Hledám tu nějakého velmi dobře stavěného muže na těžkou práci."

"Tak to asi vím, koho bych Vám doporučil." ucedil muž, zvedl se ze židle, vzal klíče a šel dozadu se slovy: "Pojďte za mnou." Cristina se tedy odhodlala a šla. Piráti se trochu báli a tak šli hodně vzadu, aby byli co nejblíže u východu.

Úplně v zadní cele seděl na lavici z kamene vysoký statný muž se skloněnou hlavou v modrém obleku.

"Za co tu je?" řekla Cristine, aby dala najevo, že si nehodlá koupit jen tak někoho.

"Krádeže a podvody v několika zemích světa." Cristine se usmála, ale jenom krátce, aby to dozorce nepostřehl. "Kolik za něj chcete?"

"Asi tak deset tisíc, ale že jste to Vy, tak Vám dám slevu. Jenom za pět tisíc. Co Vy na to?" ušklíbl se na ni a mrkl.

"Hm… Beru tu nabídku." Dozorce sice tak rychlou odpověď nečekal, ale byl rád, že mu něco spadne do kapsy.

"Přiveďte ho, a ve vstupní místnosti Vám zaplatím." řekla Cristine, otočila se a odkráčela do vstupní místnosti.

"Tak máme toho, koho potřebujeme?" ptali se nedočkaví piráti, když viděli že se Cristine vrací.

"Proč jste nešli dál?" zavrčela na ně a z jejich očí pochopila, že se hodně báli.

"Tak tady Vám ho vedu." uslyšela za sebou hlas dozorce.

"Tady jsou Vaše peníze."

"A tady je zase Váš nákup." Doprovodní piráti ho převzali a pomalu vyšli za svou kapitánkou ven.

Cristine se rozhlédla a když byli z dohledu ulevila si: "A je to hoši, máme to za sebou." Piráti si okamžitě oddechli a koupený vězeň trochu zaraženě pozoroval.

"Kapitánka se vrací!" zakřičel malý námořník a všichni se nahrnuli, aby je viděli. Cristine s doprovodem a vězněm odpádlovali k lodi kde je čekalo radostné přivítání.

"Připravte loď k odplutí!" rozkázala posádce, chytila vězňova pouta do rukou a odvedla ho k sobě do kajuty. Zavřela za sebou dveře a pozorně si prohlédla bývalého vězně.

"Takže, jak se jmenuješ?" začala Cristine a odemkla mu pouta.

,,Jsem Braien Smith. A Vy?" začal zdvořile a mile pokukoval.

"Cristine de la Fonte." Braien se zatvářil překvapeně a usmál se.

"Takže Vy jste ta nejznámější pirátka."

"Ano, sama osobně." A začala si ze sebe pomalu sundávat červené šaty.

"Mohl bys mi je rozepnout?" řekla Braienovi a otočila se k němu zády. Braien se usmál a pomalu je rozepl. Cristine si svlékla šaty a Braien se zatvářil trochu smutně. Cristine měla pod červenými šaty své obvyklé oblečení, kalhoty a košili.

"Promluvíme si o obchodě." začala Cristine a posadila se naproti Braienovi.

Po vyslechnutí Cristinina plánu se Braien zeptal: "A co z toho budu mít?"

"Dostaneš zaplaceno, až najdeme poklad. Uvidím kolik si zasloužíš." odpověděla Cristine a podali si ruce. Pak mu ukázala, kde bude mít svou kajutu. Byla dole v podpalubí, taková malá místnůstka, hned za klecemi, kde měli být vězni. pak si ještě chvilku popovídali.

Měsíční záře osvětlovala klidnou hladinu v zátoce. Cristine se jako obvykle vypravovala na noční koupání do moře. Voda byla příjemná. Našla si pěkný kámen ,za který se schovala a koukala jí jen hlava. Také tam odtud dobře viděla na loď a na břeh, kdyby se k ní někdo blížil.

"Ťuk, ťuk." ozvalo se zaklepání na dveře Cristině kajuty. Když nikdo neodpovídal, otevřely se dveře a vešel dovnitř Braien.

"Je tu někdo?" zeptal se ještě jednou v domnění, že ho Cristine neslyšela. Žádná odpověď. Rychle za sebou zavřel dveře. Potom začal prohledávat pokoj. Hledal mapu, o které mu Cristine řekla. Když prohledal jednu polovinu, zamířil si to ke stolu pod oknem. Musel pečlivě prohledat celý stůl, až mapu našel v posledním šuplíku pod knihami se zápisky. Bylo to špatně čitelné, a tak si mapu pozvedl k Měsíci a jak se tak díval na mapu, uviděl Cristine za kamenem. Znehybněl a pořádně se díval na její siluetu, kterou utvořily měsíční paprsky. Kdyby tam stál o chvilku déle, byla by ho Cristine i spatřila.

"Co tu děláš?" křikla Cristine, když našla Braiena u sebe v kajutě.

"Chci si promluvit."

"O čem?!"

"Nechceš se nejdřív posadit?" Cristine tedy usedla na židli a řekla: "No tak, co chceš?"

"Řekni mi trochu víc o tom, co hledáme."

"To ani náhodou." odmítla.

"Ty ses mi hrabal ve stole!" křičela na něj. Braien chvilku na ni koukal jak na to přišla, ale pak mu došlo že zapomněl vrátit věci na psacím stole do původního stavu.

"Je to tak." přiznal, a tohle Cristine nečekala.

"Okamžitě běž z mojí kajuty!" zvedla se, trhnutím židlí zvedla Braiena a tlačením do zad ho sunula ke dveřím.

"Tohle ti nepůjde." zasmál se a otočil se k ní.

"Jak to, vždyť už jsi u dveří."

"Ale né venku." Po těch slovech ho chtěla Cristine opět vytlačit ven, ale jakmile se ho dotkla, přitiskl ji k sobě a rychle ji políbil. Potom vystřelil z kajuty ven. Cristine za ním práskla dveřmi.

Časně ráno ji vzbudil nadšený křik posádky. Cristine zprvu nechápala, ale pak jí rozradostněný pirát povídá: "Už jsme tady. Můžeme jít pro poklad!"

Jen o rozradostnění piráti zpozorovali kapitánku, utichli a čekali na rozkazy. "Připravte čluny, sestavte tým, který zůstane hlídat loď a zbytek…Hurá pro poklad!" Tohle posádku velmi potěšilo a pracovali lépe než obvykle.

"Kdepak je asi Braien?" pomyslela si Cristine a nastoupila do člunu. Od toho večera ho neviděla. Byla ráda že ho nevidí, protože se mu mohla lépe vyhýbat. Potom na to ale rychle zapomněla a myslela na to, že na ostrově Bouří na ni čeká poklad jejich předků, o kterých nevěděla.

Čluny dosáhly břehu a posádka vyskočila s velkým hlukem. Kapitánka vydala rozkazy a piráti začali připravovat malé stany na pláži. Byly to stany z větví palem a z bílého plátna, které ukradli při přepadení obchodní lodi. Pak začali rozdělávat ohniště.

"Kde je Braien?" zeptala se námořníka s lahví v ruce.

"Zůstal na lodi. Řekl, že když nebude znát jeho výhody, nikam nepůjde."

Cristine se na něj podívala zamračeně a pak dodala s chladným tónem: "Přivezte ho okamžitě sem, je mi jedno jakým způsobem, ale ať je tady nebo si svou zlost vyřídím na někom jiném!" poručila a podívala se na toho vylekaného piráta.

"Určitě tě napadlo, že by jsi to mohl ty." Vylekaný námořník okamžitě vyběhl a spolu s pár muži mířili přímo k lodi.

"Tak ho tu máte." odpověděl rychle dříve zpovídaný námořník a spolu s ostatními rychle opustili Cristýnin stan.

"Dobrý večer." neztrácel Braien na humoru, i když viděl, že je Cristine naštvaná. Potom si spolu trochu uvolněně povídali.

Ráno před úsvitem slunce se posádka shromáždila pod kopcem, před kapitánčiným stanem. Čekala na její příchod. Cristine vyšla celá v červeném s vyčesanými vlasy, plně vyzbrojená. Její krásu ještě doplnilo právě vycházející slunce za ní. Tvořilo to nádherný obraz.

"Konečně může započít naše hledání." pronesla do ticha a piráti hlasitě dávali najevo své spokojení. Cristine vytáhla mapu a ukázala na ní přede všemi místo, kde má být poklad.

"Pane Braiene, pojďte nám ukázat cestu, kudy půjdeme." vyzvala ho a podala mu mapu. Braien s kapitánkou v zádech beze slova vyrazil.

Čím víc se vzdalovali od pobřeží, tím víc se projevovalo vnitrozemí pralesa. Nádherně zbarvení papoušci, vzácné orchideje, vysoké stromy a neprostupná cesta, kterou piráti museli prosekávat mačetami. Byli z toho unavení, ale myšlenka na bohatství jim dodávala energii.

"Jsme na místě!" zvolal Braien a celý průvod se zastavil.

"A co teď?" zeptala se Cristine, když se dívala na mapu v Braienových rukou.

"Nevím, co má být tohle." řekl a ukázal na symbol na mapě.

Cristine se na to pořádně podívala a pak řekla: "Já ale vím, co to je." Obrátila se k pirátům.

"Hledejte něco se znakem mé rodiny. Růže obtočená okolo rytířského štítu."

"Myslíte něco jako je tohle?" řekl podsaditý pirát a ukázal na zarostlý malý sloup. Cristine k němu přistoupila a odhrnula plazící se rostlinu po kameni.

"To je ono!" vykřikla štěstím. Braien se přišel podívat a začal luštit nápis na sloupu.

Trvalo mu to chvíli, byl to výborný historik, lepší než podvodník.

"Už to mám." ozval se po té, co k němu přistoupila napnutá Cristine.

"Tak co jsi zjistil?"

"Přeložím to rovnou, než tady přednášet v hádankách." odmlčel se. "Zkrátka a jednoduše se půjdeme potápět." řekl a ukázal na jezero.

"Co? To jako vážně?" zeptala se kapitánka nevěřícně.

"Jo, slyšela jsi, totiž jste dobře." odpověděl Braien a začal si svlékat vestu a boty.

"Tak jo." řekla si Cristine a odzbrojila se.

Za chvíli už skočili oba do vody. Posádka na ně čekala na břehu, protože nikdo se nechtěl namočit, kdyby tam poklad nebyl.

Braien a Cristine plavali pod vodou až k černé díře, která se nacházela pod břehem, na kterém čekali piráti. Díra byla obrostlá různými řasami a vodními rostlinami, takže měla docela nepřístupný vchod. Těsně pod dírou plavali malé ryby, které se velmi báli narušitelů vodního klidu a ticha.

Oba úspěšně propluli a pak začali pospíchat, neboť jim docházel kyslík. Byli pod vodou dlouho. Když se vynořili ocitli se v jeskyni. Jakmile se dostatečně nadýchali, užasli. Přímo před nimi se rozprostíral velký zářivý poklad. Obsahoval zlaté jedno kilové cihly, různě barevné drahé kameny, jako jsou safíry, brilianty a smaragdy. Byly tam také sochy ze zlata, slonoviny, mramoru a dvě velké truhly se zastaralým způsobem kování, které se cenilo.

Když vyplavali zpět k posádce, povyprávěli jim, co viděli a ti se okamžitě pustili do hlubin podvodní jeskyně a začali poklad vynášet nahoru ke kapitánce.

Nastala noc a nebe bylo poseté hvězdy jako nikdy předtím. Poklad byl už naložen na lodi. Piráti oslavovali ve svých stanech a u ohně. Popíjeli, smáli se a vyprávěli si různé historky, co udělají po rozdělení pokladu.

Braien byl s Cristinou v její kajutě a oslavovali spolu poklad. Na stole měli skleničky a stále si nalévali. Oba byli už mírně opilý a velmi se smáli tak, jak to k opilosti patří.

"Myslím, že bych si už měla jít lehnout." pronesla Cristine a zvedla se.

"Taky už půjdu." ozval se Braien a s vrávoráním se zvedl. Jakmile Cristine udělala krok, zakopla o svou výzbroj a svalila se na zem.

Nejdříve se tomu oba smáli, ale pak jí šel Braien pomoci vstát. Podal jí ruku a rychle jí silou vyhoupl zpátky na nohy, a přitom se k němu přitiskla. Po chvilce váhání se spolu začali vášnivě líbat.

Za chvilku vletěl dovnitř opilý kuchař s otázkou: "Děje se něco?", protože Cristine při pádu vykřikla. Cristine od sebe Braiena odstrčila a než stačila něco říci, byl už kuchař pryč. Potom spěšně odešel i Braien.

Ráno už slunce svítilo v plné síle, když Cristine ležela u sebe v kajutě a pekelně ji bolela hlava. "Kolik jsem toho včera vypila?" ptala se sama sebe. "Co jsem asi dělala, že posádka, když mě vidí se chechtá?"

V hlavou jí plulo plno myšlenek. Potom ale na to zapomněla. Vyšla ven na palubu a poručila jednomu námořníkovi, aby poslal pro Braiena. Jakmile zašla zpátky, pirát okamžitě šel pro Braiena a vyřídil mu to. Pak to také řekl ostatní posádce, jen co Braien zmizel v kapitánčině kajutě.

"Sedni si." řekla mu.

Oba se na sebe chvíli dívali, protože i Braien vypadal, že mu zrovna není nejlépe, ale Cristine na tom byl hůř.

"Mohl by jsi mi říci, co se včera v noci stalo?"

"Ty si snad nic nepamatuješ?"

"Ale jo, něco málo jo, ale nejsem si jistá jestli to byl můj sen nebo se to stalo." odpověděla a čekala nato, až se rozpovídá.

Když Braien viděl, že čeká na svou odpověď, začal. "Byli jsme u tebe a oslavovali jsme právě získaný poklad. Kolik lahví jsme vypili, to si ani nepamatuji."

"Lahví?!" vytřeštila kapitánka oči.

"Jo byly to lahve. A potom, když už jsi měla dost, jsi řekla, že si půjdeš lehnout. Já už jsem se také zvedal k odchodu. Pak jsi zakopla a já jsem tě zvedl."

"Takže proto mě bolí koleno. A pak?"

"Pak jsme se líbali a vřítil se tam opilý kuchař a viděl nás."

"To se mi tedy nezdálo. Tak proto pořád něco říkali za mými zády, a když jsem se jich ptali řekli, že se to týká dělení pokladu." Náhle Cristine vstala a otevřela dveře od své kajuty.

"Já jsem tady jenom vytíral podlahu."

,,A já mu pomáhal."

"My jsme hledali takový prsten." řekl podsaditý námořník a ostatní tomu přikyvovali.

Cristine došlo, všichni poslouchali, co se tam děje.

Zašla dovnitř a pak zvolala: "Zvedáme kotvy, odplouváme!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 littleluri littleluri | Web | 12. října 2013 v 23:16 | Reagovat

To je opravdu dobré, nikdy jsem podobnou povídku nečetla :O Je to skvělé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama