LEDOVÉ TAJEMSTVÍ

10. října 2013 v 21:11 | Lola Kiss |  MY NOVELS Série Piráti

Na jednom z nejkrásnějších ostrovů v souostroví Severní srdce, ve městě Casiopea, právě probíhaly třídenní květinové trhy, pořádané guvernérem Lawrencem Devonnem.

V pravé poledne zakotvila v přístavu tmavohnědá loď se sněhově bílými plachtami. Po chvilce z lodi vystoupila posádka s naštvanými obličeji. Hned za nimi pak vyšel kapitán. Jeho rozzuřené oči schoval svým stínem klobouk.

"Stát!" uslyšela posádka. Námořníci se otočili a čekali, co se bude dít.

"Večer se sejdeme na lodi." zabručel kapitán a po těch slovech se piráti rozprchli jako pára nad hrncem, jen proto, aby byli z dosahu svého kapitána.

Na velkém náměstí se rozkládal pestře zbarvený trh s všelijakým zbožím. Kapitán Matthew se jen tak procházel mezi uličkami, pak se ale zastavil a pozorně se zadíval na stánek se zbraněmi.

"Klidně si ji vezměte do ruky a ucítíte, jak je lehká." řekl s úsměvem prodavač a podal Mattheovi pracně zdobenou pistoli. Po krátkém váhání si ji kapitán vzal do ruky a užasl nad tím, jak je lehká. Když si ji prohlížel, krátce zvedl hlavu a podíval se směrem přes druhou uličku. Zkoušel, jestli pistole má v pořádku zaměřování. Chvíli byl strnulý, protože spatřil za dvěma uličkami nádhernou dívku, kterou osvětlovalo slunce a krásou se podobala andělovi.

"Tak chcete ji nebo ne?" zeptal se netrpělivý prodavač.

Matthew se k němu otočil. "Máš tu i jiné zbraně?"

Prodavač se rozhlédl a pak ukázal, aby šel Matthew s ním, za oponu stánku.

Dívka, na kterou se Matthew díval několik vteřin, byla Silena.

Silena měla dlouhé červené šaty se zlatou výšivkou. Okolo pasu měla hnědý kožený pásek s kovovou sponou. Její černé mírně vlnité rozpuštěné vlasy jí sahaly skoro do pasu.

"Támhle se na tebe díval nějaký muž." řekla Silenina nejlepší přítelkyně Birdie.

"Kde?"

"Támhle." A ukázala ke stánku se zbraněmi. Když se Silena podívala, Matthew už tam nebyl, neboť prodavač mu ukazoval i jiné zbraně, které měl schované za zadní stěnou plátěného stánku.

"Už asi odešel." pronesla smutně Birdie a podívala se na Silenu.

"To nevadí." usmála se Silena a dál spolu vybíraly látky a šperky.

Mezitím už Matthew vyšel s prodavačem zpět ven před stánek a byl spokojený, protože si koupil ještě lepší pistoli, než měl předtím v ruce. Po chvilce narazil na pár mužů ze své posádky.

"Zvu vás na pár skleniček." usmíval se na ně a zamířil si to do hospody U Bílého koně. Námořníci ho udiveně sledovali, protože nechápali, co se to s jejich kapitánem stalo. Zaváhali, ale pak přece jenom vyšli za ním.

"To snad nemyslíš vážně, otče?!" křičela Silena, protože jí oznámil, že si vezme nejbohatšího politika ve městě.

"Je to výhodná partie, přemýšlej nad tím." mírnil její křik guvernér Lawrenc.

"Nikdy ani náhodou. Vždyť je o třicet let starší než já." Nemínila ustoupit Silena.

"Tak je mu sice padesát let, ale to až tolik nevadí. Víš přece, jaký tu má Harry vliv."

"Ani náhodou otče!" zakřičela Silena a práskla za sebou dveřmi.

Trochu uklidnila, když rozházela po pokoji nábytek a rozbila několik váz z křišťálu a vzácné keramiky.

"Musím odtud." řekla si a vyndala ze své tajné skrýše červené oblečení, které dostala od Birdie.

Vlasy si spletla do copu. Birdie jí kdysi darovala červené kožené kalhoty, bílou košili, přes košili červenou koženou vestu a černý pásek. Nejvíce jí ale slušely černé kozačky na podpatku. Do boty si zastrčila malou dýku.

Počkala si, až v domě vše usne a vylezla oknem ven. Bylo to jednoduché, protože bydlela v přízemí. Za chvilku se dostala k hradbě a ke svému východu. Velmi potichu a rychle vylezla na strom, kudy utíkala ven, když si šla hrát za Birdie. Ze stromu přelezla na vysoký kamenný plot a zněj pak skočila dolů.

"A je to." ulevila si.

Pomalu si to namířila k náměstí. Uklidnila se, až když byla z dohledu domu. Zvolnila krok a pomalu šla.

Matthew popíjel v hospodě s posádkou, ke kterým se právě připojili další piráti z posádky. I oni se divili, co se to stalo s kapitánem, že je jiný a nekřičí na ně.

"Za chvilku se vrátíme na loď." pronesl kapitán a přiťukl si s posádkou.

"Ale, ale. Kdopak se to tu toulá." řekl opilý muž svým stejně opilým kamarádům a ukázal na Silenu, která právě procházela okolo nich.

"Hej, slečinko, kampak máte namířeno." Zastavil Silenu opilý vysoký muž a prohlížel si ji.

Neodpověděla a chtěla projít, jenže ji chytili jeho kamarádi, co tam byli s ním. "Tak teď mi snad řekneš kam jdeš ne?" zvýšil hlas a přišel k ní blíž. Když se jí pokusil dotknout, vymanila se jednomu více opilému kamarádu a praštila toho opilce. Ten se zapotácel a spadl na zem. Vymanila se ze sevření a když chtěla utéct, povalený opilec se zvedl a dal jí nůž na krk. Všichni tři se tomu zasmáli, jak ji přemohli.

V tu dobu už stál venku Matthew a posádka. Celou věc sledovali. Když na Silenu dopadla záře měsíce, poznal v ní kapitán Matthew tu dívku, co se mu líbila. Přiběhl k nim a s pistolí v ruce namířil na opilce, který držel Sileně u krku nůž.

"Okamžitě tu dámu pustíte, pane." řekl Matthew zastrašujícím hlasem a vražedným pohledem. Opilec okamžitě poznal, že si nemá zahrávat a když utekli i jeho kamarádi, radši utíkal za nimi. Chvilku ještě Matthew sledoval jak se mu ztrácejí z dohledu a pak přistoupil k Sileně.

Silena udělala jeden krok dozadu, ale když viděla, že má Matthew na tváři přátelský úsměv, přestala se tolik bát.

"Děkuji, pane." řekla, protože byla dobře vychovaná.

Matthew trochu popřemýšlel a řekl: "Kde bydlíte? Doprovodím Vás domů."

Silena se na něj podívala. "Já nejsem zdejší."

"To sotva, viděl jsem Vás v poledne na trhu."

"Třeba jsem sem doplula na černo."

"A rovnou jste sebou měla zavazadla s oblečením, že." vysmál se jí, ale pak řekl: "Nechcete tedy jít se mnou na mou loď?"

Silena se na něj překvapeně podívala. "Ne děkuji, poradím si sama." řekla a dala si ruce v bok.

"Dobrá." odpověděl Matthew a pomalu odcházel za posádkou.

"Najděte ji!" uslyšela za sebou Silena a poznala otcovi stráže. Chvilku přemýšlela a pak se rozběhla směrem k Mattheovi.

"Přijímám nabídku." postavila se před něj a dívala se mu do očí. Matthew pokývl hlavou.

Měsíc svítil vysoko na obloze a posádka si v podpalubí povídala, co se to s kapitánem stalo, že pomohl té dívce. Nikdy předtím nic podobného neudělal a ještě nikdy je nevzal do hospody. Jak narážející vlny pomalu utichaly, utichaly také hlasy překvapených námořníků.

"Tak tedy." řekl kapitán a posadil se ke stolu naproti Sileně.

"Co tak tedy?"

"Kdo jsi?"

"Silena."

"A dál?"

"Silena Devonnová." Matthew se zamračil, protože mu došlo, koho má právě na své lodi ve své kajutě.

Po chvilce zaražení se vzpamatoval. "Hm… A co jsi dělala venku na ulici?"

"Utekla jsem."

"Proč?"

"Nemám důvod se ti zpovídat a ani tě neznám." namítla Silena a dál se s ním o tom nehodlala bavit.

Matthew pochopil a s vyptáváním přestal. Chvíli mlčky seděli a pak Matthew navrhl: "Jestli chceš, můžeš spát na mé posteli."

"Jo, proč ne. A kde budeš spát ty?"

"Lehni sem na tuhle pohovku."

"Tak jo." usmála se Silena a vstala od stolu. Dohopsala k posteli a skočila na ní. "Měkká." zasmála se Silena a podívala se na Matthewa. Ležel na pohovce a vypadalo to, že už usnul. Silena si lehla do postele a za chvíli také usnula, protože byla unavená z večerní hádky s otcem.

Ranní slunce pohladilo Silenu po tváři, a tak se probudila. Když se podívala ven oknem trochu se vyděsila. Matthew vyplul s lodí z přístavu. Potom si ale oddechla, protože si vzpomněla, že ji nečeká žádná svatba, a že je volná a kolem sebe má své milované moře. Pohled z okna se jí velmi líbil. Sluneční paprsky zlatily mořskou hladinu, vítr zdvihal malé vlny, ze kterých vyskakovali nad vodu delfíni. Takhle by se na moře mohla dívat klidně celý den.

"Je to opravdu velmi hezký pohled." uslyšela Matthewa, který se zastavil ve dveřích a pozoroval ji.

Silena mlčky pokývala hlavou. Oddechla si a povídá: "Kam teď máme namířeno?" "

My?" zeptal se Matthew překvapeně.

"Ano, my. Já přeci také patřím k posádce nebo snad ne?"

Pokýval hlavou a řekl: "Počkej tu na mě, promluvíme si a uvidíme." Otočil se a vyšel ven.

Silena nedovřenými dveřmi uslyšela, jak říká nějakému muži z posádky, aby mu přinesl do kajuty snídani pro dva.

Ještě než Matthew vešel dovnitř, sedla si ke stolu a čekala až si k ní přisedne. Posadil se naproti ní a povídá: "Takže, mám v plánu jet na Tichý ostrov, kde má být uložen poklad Ledové královny."

"A to jako doopravdy?" zeptala se nevěřícně Silena a podívala se užasle na Matthewa. "Jako malá jsem slýchávala příběhy o krásné ledové královně, která má velké bohatství."

"Tak to tedy nevím, ale něco pravdy na tom je."

"Kapitáne, můžu vejít?" ozval se pirát nesoucí snídani.

"Pojď." vyzval ho Matthew a ukázal mu, aby to položil na stůl. V poklidu se nasnídali.

Slunce ohlašovalo odpolední poklid na moři, protože ustal vítr, na nebi nebyly žádné mraky a posádka polehávala na palubě. Když vtom najednou jeden malý námořník začal křičet na všechny ostatní: "Už jsme tu! Kapitáne, jsme tady!"

Všichni vyběhli a šli se podívat, protože nemohli uvěřit, že by už byli na místě. A opravdu. Na obzoru se objevil velký rozlehlý ostrov, celý pokrytý ledem. Nikde nebylo vidět známky života.

"Brr." řekla malý námořník, protože se rychle ochladilo, jak se přibližovali k ostrovu. "Moc příjemně tu není." pronesla Silena a zatřásla se zimou.

Loď zastavila kousek od pevniny a polovina posádky nastoupila na čluny. Rychlým pádlováním se dostali ke břehu poměrně brzy a rozhlíželi se.

"Podle toho, co řekla věštkyně, bychom měli jít podél pobřeží, dokud nenarazíme na koně ledové královny." zavelel kapitán a rozdělili se na dvě skupina, jednu vedl Matthew a druhou první důstojník Jerry.

Skupina pod vedením Matthewa se pomalu ploužila po pobřeží, když náhle Silena zavolala: "Matthew, pojď sem!" Kapitán k ní rychle přiběhl a ona mu ukázala ledovou kru připomínající koně.

"Tudy!" zavelel Matthew a všichni se vydali po směru, kterým byl kůň natočen. Vedl je směrem do džungle. Uvnitř se udělala ještě větší zima než na pláži.

"A co teď?" řekla Silena, když dorazili na konec dlouhé pěšiny a před nimi byla zamrzlá ledem brána.

"Věštkyně říkala, že brána povolí, když ledy roztají." Chvilku se zamyslel, pak přikázal polít bránu petrolejem a zapálit pomocí louče, co měli s sebou. Led z brány pomalu roztál a piráti tak mohli otevřít. Když vešli, ocitli s ve velké místnosti, kde spatřili jen dvoje dveře.

"První dveře naproti nám vedou k ledové královně a ty druhé k zrádnému bohatství. V obou případech nám hrozí riziko. Půjdeme tedy nejprve k ledové královně." promluvil do ticha Matthew, a tak zodpověděl na nepoloženou otázku: Co dál.

Kapitán otevřel dveře a všechny oslnilo pronikavé světlo. Chvíli nebylo nic vidět, ale pak nepříjemné světlo rychle zmizelo. Před posádkou se rozprostírala kruhová místnost, se stříbrnými ozdobami okolo dveří. Co ale upoutalo právě příchozí, byly sochy z ledu. Matthew a Silena pak strnuli pohledem na trůn z ledu a stříbra, na kterém seděla ledová královna, celá v bílém a na hlavě měla velkou korunku z ledu a diamantů.

"Co tu pohledáváte?" zazněl královnin hlas v místnosti i s ozvěnou.

"Hledáme tady velké… Au." nedořekl větu Matthew, protože do něj Silena strčila loktem.

"Přišli jsme Vás navštívit." řekla Silena a stoupla si před kapitána, aby větu nemohl dokončit.

"Zajímavé, to mi ještě nikdy nikdo neřekl." pousmála se královna, za chvíli ji ale úsměv z tváře zmizel a pronesla s chladným výrazem v tváři: "Když uhodnete hádanku, dostanete to, proč jste sem přišli. Jestli-že ale neuhodnete, stanou se z vás další ozdoby v mém sále."

Ticho bylo větší než zima.

"Souhlasíme." rozhodl Matthew.

"Dobrá. Poslouchejte hádanku: Co je největší hádankou na celém světě?" V místnosti se rozhostilo ticho. "Máte čas, než se v hodinách přesype písek." tohle posádku zarazilo a začala usilovně přemýšlet.

V místnosti stále panovalo větší a větší ticho, kromě zvuku, jak se písek přeséval.

"Čas vypršel. Chtěla bych znát odpověď na svou otázku." zeptala se královna, jakmile poslední zrnko ledového písku dopadlo na hromádku k ostatním.

"Láska." pronesla Silena.

Královna se na ni podívala. "Tato odpověď je….správná." usmála se královna.

V tu chvíli se zprudka otevřely dveře za královnou, z nich přiběhl bílý kůň a na něm muž celý v bílém. Zastavil koně u královny, seskočil a po té se šťastně objali a zmizeli. Po zmizení krále a královny se kruhový sál změnil na místnost plnou zlata, stříbra a různých cenností.

Piráti se rozeběhli a sbírali. Matthew si stoupl k Sileně a povídá jí: "Jak jsi na to přišla?"

"Nikdy člověk nezná přesný význam lásky a navíc nikdo ji nemůže předem určit." usmála se Silena a po těch slovech se s Matthewem krátce a vášnivě políbili.

Rozradostněná posádka naložila náklad na loď a vracela se zpět do města Casiopea. Všichni pak slavili a popíjeli. Silena s Matthewem si spolu v kajutě povídali.

Ráno dorazila loď do přístavu a Silena s Matthewem si to namířili přímo za Lawrencem Devonnem. Po cestě potkali jen málo lidí, neboť byl právě čas, kdy všichni ráno seděli doma u snídaně.

"Pane guvernére, mám pro Vás dobrou zprávu." pošeptal sluha guvernérovi Lawrencovi a usmál se na něj.

"Tak mi to řekněte, já před panem Harrym Stonem nemám tajnosti." pronesl a čekal na odpověď.

"Vaše dcera se vrátila. Zřejmě ji sem dovedl nějaký muž." Lawrenc okamžitě vyskočil ze židle a spolu s Harrym se chystali do haly, kde na něj Silena čekala.

Guvernér a Harry vešli do místnosti, a Silena se trochu zarazila, když spatřila Harryho, jak tam stojí vedle otce.

"Jsem rád že tě vidím." pronesl Lawrenc a objal pevně Silenu.

"Mockrát Vám děkuji, že jste mi ji přivedl zpátky domů." řekl Lawrenc a podal Mattheovi ruku.

"To bylo samozřejmé." pousmál se kapitán Matthew.

Pak k nim přistoupil také Harry a dodal: "Zvu Vás na svou svatbu." A radostně zamrkal na Silenu.

"Tak to nepůjde, protože já si tě v životě nevezmu." Zmrazila Silena Harrymu úsměv na rtech. Po těch slovech si stoupla blíž k Mattheovi a chytila ho za ruku. Silenin otec i Harry se zarazili.

"To snad nemyslíš vážně?" vyštěkl na ni Harry tak zvýšeným hlasem, jaký by od něj nikdo nečekal a napřáhl na ni ruku, protože ji chtěl uhodit. Mattheova rychlá a silná ruka ho však zastavila.

"Au. To bolí, okamžitě mi pusťte tu ruku. Víte, kdo já jsem?" zahrozil Harry.

Lawrenc byl touto Harryho reakcí velmi zaskočen a tak ihned přikázal: "Okamžitě tohoto muže odvěťte a už ho sem víckrát nepouštějte!"

Po tomto incidentu se Lawrenc smířil s novým manželem Sileny a povolil jim se vzít. Od té doby se ve městě Casiopea konají ještě lepší trhy než dříve a Matthew se Silenou si postavili vlastní zámek, částečně na moři a nejzajímavější bylo, že byl celý bílý.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama