DRAČÍ OKO

21. září 2013 v 11:15 | Lola Kiss |  MY NOVELS Série Piráti
Kdysi dávno brázdili moře piráti a nejobávanější z nich, byli známí piráti z ostrova Isla Leb. Říkalo se o nich, že na své lodi vezou rudou nestvůru chrlící oheň do nekonečné dálky. Pirátům velel mladý kapitán jménem Barry, který měl vždy na svém rameni malého tmavého dráčka s trny na ocase. Barry nosil na hlavě široký černý klobouk s brky z vzácných ptáků, který mu dokonale ladil s podlouhlým černým kabátem. Kabát mu také zvýraznil statnou a vysokou postavu. V obličeji mu vynikly čokoládově hnědé oči a výrazné černé obočí. Má mírně narostlé vousy a hodně nakrátko ostřihané vlasy.

Nikdo nevěděl, kromě jednoho člověka na světě, kolik bohatství a tajemství je ukryto na ostrově Isla Leb. Ostrov byl schován pod vlivem kouzla, ukázal se jen tomu, kdo věděl, co má dělat. Byl také ze všech stran olemován strmými, ostrými, vysokými a nepřístupnými skalami, tyčících se vzhůru k nebi. Za skalami se ukrývaly nekonečné pláně zarostlé křovím, palmami, vysokými stromy porostlými liánami, květy všech druhů a barev. Je to nádherný pohled. Hluboko v pralese se uchyloval do bezpečí rozlehlý zámek zdobený diamanty.

"Musíme to najít a ovládnout je!" křičel nadšeně kapitán Barry a celá jeho posádka mu odpovídala hlasitým: "Anó, jó!"

"Zítra před rozedněním vyrazíme," pousmál se Barry a dodal: "Dobrou noc."

Všichni se odebrali do malých domků, které ukrývala jeskyně. Barry vylezl nahoru do svého domku, kam mu doléhal smích, zpěv a cinkot zbraní natěšených pirátů.

Za chladného ranního slunce, kdy se pomalu osvětlovala temná zákoutí lodi a sluneční paprsky si hrály s mořským větrem, už všichni stáli okolo kapitána na houpající se lodi.Vlny prudce narážely a ohlašovaly příliv. Barry vydal rozkazy a pirátská posádka se odebrala na svá místa. První důstojník, jménem Fabrice, přišel za kapitánem Barrym, a protože byl jeho nejlepší a nejvěrnější přítel již od dětství, poprosil ho, aby mu ukázal místo a mapu, která jim ukáže cestu k perle. Ta jediná totiž dokáže ovládnout nemilosrdné draky z ostrova Isla Leb.

Fabrice je o hlavu menší než Barry a má blonďaté vlasy. Jeho tvář je vždy hladce oholena. Obvykle nosí různě skombinované barvy. Jeho oči mají barvu jako pomněnky.

Před dávnou dobou perlu vlastnil král z ostrova Isla Leb, který tam vládl a pak požádal své dva přátele, Migela a Ricka, aby ji odnesli a schovali. Král neměl žádné dědice trůnu. Brzy potom zemřel. Království se začalo rozpadat a stávalo se pirátským doupětem Barryho, vzdáleného potomka od Migela.

V pravé poledne přišla posádka za kapitánem a chtěli vědět, kdy budou na místě. Barry se zamyslel a začal rozkazovat autoritativním hlasem: "Asi zítra touhle dobou bychom měli kotvit na místě."

"Kde?"

"Na jakém místě?...", sypaly se na kapitána otázky.

"Je to…je to ostrov Mrtvých." Touhle větou ztichl celý hlučný dav zvědavých pirátů. Celá posádka zbledla.

"Copak neznáš ty příběhy o něm? Víš co se tam všechno děje? Co když nás tam přiváží na útesy?...." , chtěli pokračovat, ale Barry je uklidnil.

"Jedeme a žádné řeči! Vím vše, co se o ostrově říká!!" zahřměl kapitánův naštvaný hlas. Pak vydal příkaz k pokračování a odešel rychlým krokem bez zaslechnutí námitek do své kajuty.

"Aha!" vykřikl Fabrice a plácli si rukama. Potom řekl tlumeným hlasem Barrymu do ucha, jakoby nechtěl, aby někdo slyšel, co mu právě pošeptá: "A víš kde najít tu ženu?"

"Ano, myslím." pronesl kapitán a zadíval se s úsměvem na zapadající slunce za mořem s oblohou zkrášlující červeno růžovými červánky. Noc byla klidná, na tmavě modré obloze zářily rozsypané hvězdy s bílým Měsícem, který svými jasně stříbrnými paprsky přidával na kráse vlnícímu se moři. Po delší době, když mrazivý vítr ovanul napůl opilé piráty, utichli a loudali se spát do podpalubí. Chvilku si ještě vyprávěli strašidelné příběhy o ostrově Mrtvých.

"Kapitáne! Kapitáne!" volal Fabrice zběsile na spícího Barryho a zacloumal s ním.

"Co se děje?" promluvil.

"Narazili jsme na útes od ostrova." Po této větě se Barry bleskurychle vyhrabal z postele a vzal do ruky dalekohled.

"Ano." promluvil a v ústech mu zazářil zlatý zub, napil se rumu, co mu podal Fabrice. "Konečně jsme tady."

Světlo slunečních paprsků ozářilo táhlou jizvu nad pravým obočím Barryho obličeje. Loď bezpečně zakotvila u pláže a posádka dychtivě, ale i s obavou, vystoupila na písečné pobřeží, které lemovaly úzké skály, na kterých byli připevněny staré špinavé kostry lidí.

"Tohle je zvyk Tumamotů. Nevítané návštěvníky přiváží sem a nechají je umřít, nebo je snědí." vypravil ze sebe přítel Fabrice, Rickus.

"Hned se cítím klidnější."

"Hněte sebou, nebudeme tu jen tak stát a zírat na zvyky Tumamotů nebo snad chcete aby nás tu našli?!" promluvil výhružně Barry a jeho malý dráček se ustrašeně vrátil zpátky na loď. Mapa vedla piráty ke Třem Palmám.

"Naštěstí Tumamoti žijí opačným směrem odtud." dodal Rickus po zavelení směru. Všichni si zpola oddechli, ale ostražití zůstávali stále dál.

"Jsme tu." oddechl si kapitán, když prošli hustým, bažinatým pralesem a došli na malý plácek písku. Posádka se zadívala kupředu a strnula překvapením. Kolem písčitého ostrůvku se třemi palmami, se rozkládaly temné vody a chvílemi se z vody vynořil záhadný a podivný tvor s velkými kusadly a nedůvěřivýma očkama.

"Kolem tak krásného místa, tolik strašidelné vody." ozval se opět někdo vzadu.

"A co teď?" zeptal se námořník s jizvou na tváři.

"Postavit loďku, pojede nás na ostrůvek jenom pět. Ostatní tu musí zůstat a hlídat. Pojede Fabrice, a s ním tři chlapy. Rickus to tu bude mít prozatím na povel." Hned jak to dořekl, dali se všichni do práce. Mezitím se Barry procházel okolo hluboké vody, ze které ho neustále pozorovalo to zvláštní stvoření s kusadly.

Po pěti hodinách byla loďka hotova a kapitán, Fabrice a tři chlapy nastoupili. Barry znervózněl, protože už nikde neviděl tu potvůrku, co ho hltala svýma černýma očima. Sem tam zpozoroval, jak se nad vodou mihnou vážky a v řasách vyčnívajících z vody zabzučí mušky a bodlaví komáři. Na vyčnívajícím kameni z vody, se v odpoledním žáru vyhřívala hnědá ještěrka.

,,Můžeme vylézt." řekl Fabrice a vytrhl Barryho z přemýšlení.

Prohledali celý malinkatý ostrůvek a našli jen dveře, zpola zaházené jemným pískem. Ihned ho odklidili a otevřeli dveře. Spatřili jen schody vedoucí dolů do houstnoucí tmy. Barry si stoupl na první starý, zaprášený a ztrouchnivělý schod, který nepříjemně zapraskal.

,,Opatrně." šeptl Barry a sešel s čtyřčlennou posádkou v patách do temnoty. Jakmile se dotkli dlážděné podlahy, rozsvítilo se světlo, které vyzařovalo z loučí vyrobených ze dřeva, upevněných na stěnách. Všichni užasli, neboť na popraskaných stěnách byly zachovalé malby draků různých barev a velikostí, a ve vodě pod draky se plavili podivní tvorové jako ten, kterého už kapitán viděl. Na konci táhlé chodby se mužům odkryl malý domek.

,,O tomhle jsem nikdy neslyšel." vypravil ze sebe do ticha jeden překvapený námořník.

,,Pojďte dál, už na vás čekám." ozvalo se z domku zarostlého liánami, kapradinami a na některých místech se třpytily stříbrné pavučinky. Na střeše domku, přesně okolo vrcholku kvetly růžové, bílé, fialové a rudé orchideje.

Kapitán vešel dovnitř jako první a za ním i ostatní. Nyní stáli ve velmi osvětlené místnosti. Na kulatém stole, uprostřed místnosti, hořely svíčky, ze stropu visely krátké liány. Okolo zdí stály sochy. Mezi sochami viděli několik dveří s kovovým rámem. Na zdi vyčnívaly police a na nich staré, zatuchlé, okousané knihy. Na stolečku u okna ležely skvostné prsteny a láhve plné všelijakých malinkých tvorečků.

,,Posaďte se u mě." uslyšeli ze dveří a vyšla krásná žena. Měla dlouhé černé vlasy, které jí zdobila modrá orchidej, jasně modré oči a šaty z kůže, které jí délkou sahaly nad kolena. Na paži k rameni pravé ruky měla namotaný blýskající se tenký zlatý náramek. U nohou jí seděla potvůrka s velkými kusadly, zrovna ta, kterou viděl Barry ve vodě. Barry, Fabrice a tři námořníci zůstali jako opaření.

,,Chceme…"

,,Vím, můj mazlík mi ohlásil váš příchod, mám tu pro vás něco…Moment." Zašla ke kamenné truhle se zvířecími motivy. Vyndala z ní malou hnědou krabičku, položila ji na stůl a vzala z kapsičky svazek klíčů. Po odemknutí si do dlaně položila malou zelenou kuličku, kterou podala Barrymu se slovy: ,,To ti pomůže. Sám přijdeš na to, co dělat."

Kapitán si vzal kuličku a zadíval se na ni. Žena v tichosti odešla od stolu a vracela se zpět ke dveřím, odkud přišla. Námořníci také odcházeli. Náhle se Barry ve dveřích ze slonoviny zastavil a otočil se se slovy: ,,Kdo jsi?"

Žena se otočila, podívala se mu zpříma do očí a promluvila: ,,Jsem Noriega." Pak vešla do dveří. Kapitán si upravil klobouk a s lehkým úsměvem šel za ostatními.

Když pluli v člunu, Fabrice se obrátil na Barryho a řekl: ,,Nádherná, co?", a žďuchl do duchem nepřítomného kapitána.

,,Co? Cože? Eee…Jo." Kapitán Fabrice pořádně nevnímal, ale Fabrice se usmál, protože vytušil proč. Otočil se svým směrem a smál se pro sebe.

Při vysedání se námořníci ihned ptali, co tam bylo, kapitán jim vše pověděl, i o Norieze. Barry držel kuličku v ruce a přemýšlel. Pak mu nechtěně vypadla z ruky na zem. Kulička zazářila a začala se kutálet směrem k vyčnívající sopce z deštného pralesa. Námořníci, v čele s kapitánem, za ní zběsile utíkali, jakoby je honili Tumamoti. Náhle se rozžhavená kulička zastavila na mýtince uprostřed deštného pralesa. Všichni do sebe narazili, neboť neočekávaně zprudka zastavili.

,,Kopejte!" přikázal Barry a vzal opět zelenou kuličku do dlaně.

Kopání trvalo dlouho, protože se jim často stávalo, že naráželi na kameny. Po tu dobu, necelých dvou hodin, odpočíval Barry celý netrpělivý ve stínu palem u pralesa.

,,Něco jsme našli!" zavolali na kapitána šťastní a unavení námořníci. Kapitán k nim přispěchal a posádka před něj vytáhla truhlu s vypracovanou ruční řezbou.

,,Jak ji otevřeme, nemá žádný zámek, chce to jen klíč." usoudil Rickus. Barry se zamyslel - Noriega měla klíče - problesklo mu hlavou.

,,Musíme zpět ke Třem Palmám!" Rickus popadl truhlu a společně s Fabricem a posádkou se vrátili k lodi na pobřeží, zatímco Barry a dva muži šli ke Třem Palmám.

Jakmile dorazili ke Třem Palmám, sedli do člunu a veslovali k ostrůvku. Naštvaný Barry vyskočil z lodi a běžel před oběma námořníky. Chodbou prolétli jako blesky, a za pár minut stáli v domku. Noriega právě začínala večeřet.

,,Kde je klíč?" vyštěkl zuřivě až soptivě kapitán.

,,Nevím jaký." odpověděla chladně a vzala si první sousto.

"Řekni mi to po dobrém nebo to půjde po zlém." Noriega mlčela a v klidu večeřela dál.

,,Chlapi, svažte ji, jede s námi." Noriega po něm vrhla zlostný pohled. Po pár minutách měla ruce svázány za zády a piráti ji nesli do člunu. Posadili ji ke kapitánovi a vraceli se na břeh.

Když stála na palubě, celá posádka, kromě Fabrice, na ní mohla oči nechat. Fabrice se tázavě podíval na Barryho, ten si toho samozřejmě všiml a přikázal odvézt Noriegu do své kajuty.

,,Proč jsi ji sem vzal?"

,,Musí vědět, kde je klíč k truhle." Fabrice kývl, jako že pochopil. ,,Donesu jí večeři."

,,Já budu taky večeřet, dej tam večeři pro dva."

,Jistě."

Fabrice vešel a položil na stůl dva talíře se slovy: ,,Kapitán bude večeřet s tebou." Postřehl totiž její tázavý výraz.

,,Díky Fabrici." ozvalo se ze dveří a Barry plácl Fabrice přátelsky po rameni. Fabrice odešel a náhle bylo v kajutě ticho.

,,Rozvážu tě, ale žádné hlouposti." řekl a vzal do ruky nůž. Barry usedl a začal jíst, Noriega se dívala na svíčky.

,,Jez." Pobídl ji kapitán. Nereagovala.

,,Jez!" Naštval se a postavil. Obešel stůl, stoupl si k její židli, vzal ji za ruku a táhl ji do podpalubí.

,,Teď tě já seznámím se svým mazlíkem." usmál se.

,,Otevřít!" zvolal hlasitě až sebou Noriega trhla. Těžké dveře zavrzaly a ztuha se pootevřely. Barry strčil Noriegu dovnitř a prudce zabouchl. Před ní se rozprostírala černá tma, rozhlédla se kolem sebe a v okénku ve dveřích viděla oči, hnědé oči Barryho. Náhle se otočila, protože cítila, že za ní něco zafunělo. Spatřila rudý zjizvený nos, pak se rozsvítili dvě velké žluté oči s černou nenávistnou čárkou uprostřed. Ze tmy se vynořila ostnatá hlava rudého draka. Drak se nadechl a když vyšlehl oheň, byla už Noriega v bezpečí za dveřmi zpátky u Barryho.

,,Řekneš mi o klíči?"

Po chvilce mlčení zaznělo vynucené slovo: ,,Fajn."

Vyšli nahoru do kapitánovy kajuty.

,,Tak. Nic neslyším." pobídl ji a čekal.

Z taštičky okolo pasu vyndala svazek klíčů, utrhla z něj ten nejhůře vypadající s ošoupanými konci a schovala ho za záda.

,,Dej mi ho." ,

,Ne." Barry si ji přitáhl. Nebránila se. Jednou rukou jí držel kolem pasu a druhou ruku položil na krk, pak ji políbil. Druhou ruku nechal na krku a pak sunul ruku z pasu směrem k její ruce s klíčem. Náhle jí klíč vyškubl z ruky. Přestali se líbat. Noriega ucukla a dala mu facku.

,,A mám ho." usmál se a zamířil k truhle, která byla na posteli. Odemkl ji. Na sametovém modrém polštářku ležela červená perla s ohnivým kruhem uprostřed. Barry užasl, přibouchl truhlu a vydal rozkaz: ,, Fabrici, odplouváme k mému ostrovu. Ihned! Máme klíč." Fabrice vyřídil rozkaz a loď plula po klidném moři, směrem k zapadajícímu slunci. U oranžového slunce z poloviny zapadlého za moře byly fialové čáry. Široké, tenké, dlouhé a pomalu se rozplývaly.

Za dva dny loď kotvila u břehů začarovaného ostrova. Barry se stal králem a po čase Noriega královnou. Barry vypustil draka ze své lodi, a tak všichni rudí draci dostali své nové pány. Fabrice se oženil s Palominou - sestrou Noriegy - , která je nespoutaná a miluje moře stejně jako Fabrice.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 klikovky klikovky | 16. prosince 2013 v 8:42 | Reagovat

Heký příběh :)) a hezký blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama