BUDOUCNO V KOULI

15. září 2013 v 22:51 | Lola Kiss |  MY NOVELS Série Piráti
Psal se rok 1521, když se po pirátském ostrově Mored v městě Botes rozneslo, že nejvýznamnější tamní kapitán Jason, bratr Pierre a jejich posádka se rozhodli najít dávno ztracený poklad na neznámém ostrově beze jména.

Kapitán Jason byl vysoký statný dvacetiletý muž, celý oblečen do černého, s výjimkou bílého brka na klobouku. Jeho bratr byl o něco málo menší, ale skoro stejné postavy. Chodil také v černé, ale s bílou košilí.

,,Ráno za úsvitu připravíme loď k vyplutí." řekl zvýšeným hlasem kapitán Jason v pozdním večeru rozdováděné posádce. Všichni se zpili do němoty a jen stěží se doplazili do svých pokojíků v hospodě U Useknuté ruky.

Časně ráno, kdy slunce neosvětlovalo temnější část oblohy, námořníci nosili na loď různé potřebné suroviny, ale hlavně dělové koule. Při úsvitu se už na loď nosili jen zvířata, jako třeba kozy a slepice.

,,Kapitáne, kam pojedeme?"

,,No pojedeme tam, kde ještě nikdy nikdo nebyl, a to za ostrov Ztroskotaných lodí."

,,Ale tam přece nic není." řekl nechápavě starší námořník.

,,To je nesmysl." odpověděl Jason a spolu s Pierem, pak vydali rozkazy a odešli do kapitánské kajuty. Netušili však, že na druhé straně přístavu vyplouvá i druhá loď pirátského krále Krutého Yana se stejným cílem cesty, ztracený poklad.

Po několika mílých, když byl ostrov Mored z dohledu, upozornil malý tlustší námořník, že za nimi pluje loď Draken, Krutého Yana. Jason se podíval dalekohledem a přitom pohledu ihned křičel na posádku: ,,Připravte děla, honem! Okamžitě obraťte loď, fofrem! Bude bitva!" Námořníci si museli hodně pospíšit, protože loď Draken se k nim blížila velkou rychlostí. Stihli to, ale jen těsně. Po pár minutách, kdy obě lodě byly v zákrytu, oba kapitáni nahlas zaveleli: ,,Palte!!" Z obou lodí se začaly odlamovat malé kousky a postupně se zvětšovaly. Když ale dvě spojené koule zasáhli a zlomili hlavní stěžeň lodi Draken, přeskočila Jasonova posádka z lodi na loď a začala další fáze bitvy. Krutý Yan pak viděl to, co nechtěl. Jeho posádka neměla proti Jasonově žádnou šanci, a tak Yan odvedl svou dceru od kormidla do kajuty a schoval ji tam.

,,Nikam nechoď, zůstaň tu. Nikdo tě nesmí vidět."
"Ano otče, zůstanu tu." Odpověděla devatenáctiletá Valérie, ikdyž si v tu chvíli připadala jako sedmiletá. Schovala se tedy a malou skulinou se dívala ven, co se děje. Po chvilce boj utichl a Valérie si skulinu zvětšila, aby lépe viděla. Jejího otce tam drželi dva silní chlapi za paže a Jason na něj mířil pistolí.

"Tak a teď tě můžu zabít." řekl Jason. Po těch slovech vyběhla Valérie z úkrytu, postavila se před otce a nebojácně řekla: "Tohle ti nedovolím." A dívala se Jasonovi přitom přímo do očí. Jason sesunul ruku s pistolí a pozorně si Valérii prohlédl.

Valérie měla vysoké černé kozačky na podpatku, tmavě hnědé kalhoty, bílou košili s černým páskem, který zvýraznil její štíhlý pas a světle hnědé dlouhé vlnité vlasy. V obličeji jí nejvíce vynikly hnědé oči. Byla vysoká, drobné postavy.

"Kdo jsi?" zeptal se Jason.

"Je to moje dcera." promluvil do ticha Yan.

"Neměla jsi sem chodit." řekl Yan káravě Valérii.

"Ale tati…"

"A dost!" utnul jejich rozhovor Jason. Yan i Valérie na něj pohlédli.

"Tak to je ta slavná dcera Krutého Yana, krále pirátů. Hm…" poznamenal ironicky. "Tak, slečinku dceru odveďte k nám do podpalubí, kde si bude moci prohlédnout vězení. A jejího milovaného tatíčka se zbylou posádkou, odešleme v člunu zpátky na ostrov." řekl Jason.

"A co s lodí bratře?" zeptal se Pierre.

"Ke dnu s ní." Uumál se kapitán Jason. A jak řekl, tak se také stalo. Pierre vydal rozkazy, aby se obě posádky přesunuli na vítěznou Jasonovu loď. Po nabití děl se loď Draken přibližovala ke dnu.

"Tak spusťte čluny a poražená posádka si může nastoupit."

"A co moje dcera?" zeptal se s obavou Yan.

"Ta tu zůstane s námi. Tak sbohem."

"Ne, nashledanou." řekl Yan, právě, když čluny dopadli na klidnou mořskou hladinu.

Uplavali dlouhou cestu než jim malé čluny úplně zmizeli z dohledu.

"Odneste do vězení oběd." nařídil Pierre a Jason to odsouhlasil. Pierre vydal rozkazy a šel za Jasonem do kajuty. Za okamžik se za nimi přiřítil námořník s obědem pro zajatkyni.

"Co je?" ptal se Pierre.

"Zajatkyně vzkazuje, že máte jít po prkně."

"Tak nic nebude jíst!" rozčílil se Jason a dál obědval s Pierrem.

"Víš, že na palubě máme dvě ženy?" začal rozhovor Pierre.

"Jak to?! Já vím jen o jedné, o té Valérii."

"Aha. No ale v posádce je taky ještě jedna, jmenuje se Scarlett a je úžasná. Má zrzavé vlasy, zelené oči a umí to výborně s mečem. Sice není moc vysoká, ale je štíhlá."

"Se ti líbí, viď?" dobíral si ho se smíchem Jason.

"Ale jó, něco spolu máme." usmál se Pierre a zmlkl.

Noc byla klidná, jen občas vítr zdvihl velké vlny. Na tmavě modré obloze vynikaly jasné hvězdy s Měsícem.

"Kapitáne, kapitáne! Narazili jsme na nějaký ostrov, tam před námi. V noci jsme minuli ostrov Ztracených lodí, asi jsme už tady." hlásil vzrušeně námořník.

"No nevím. Co myslíš Jasone?" odpověděl Pierre a zadíval se na táhlý ostrov před nimi.

Po chvilce mlčení vydal Jason rozkaz: "Připravte čluny, jedeme na ostrov." Nadšení námořníci hlasitě provolali souhlas a nasedali do člunů. Z posádky zůstalo na lodi jenom osm mužů. Museli dlouho pádlo. Loď kotvila na moři daleko od pevniny.

"Tak, a co teď?" zeptal se Pierre, když všichni stáli na kamenité pláži.

"Půjdeme podél pobřeží, dokud nenajdeme vstup do těch skal." A tak tedy šli. Cestou nacházeli krabi, mušle a drobné barevné kamínky.

"Vidím skulinu!" zavolal Mike, muž, kterého posádka docela poslouchá. Všichni se nahrnuli okolo něj a dívali se za nataženou rukou.

"Tak jdeme." řekl kapitán a ostatní šli za ním v řadě za sebou.

Když vyšli ven, koukají, pusy otevřené. Před nimi se rozprostíral skálový labyrint.

"Tak vyrazíme tudy." přikázal Jason a vydali se první chodbou, co byla naproti nim. Stáčela se různými směry a pro piráty se zdála nekonečně dlouhá s dvoumetrovou hradbou.

"Končí to vůbec někde?" ozval se zoufalý a zároveň rozčilený námořník. Žádná odpověď.

Po chvilce Jason zastavil posádku a povídá: "Abychom se rozhlédli, postavíme dva chlapi na sebe. Já budu první a na sebe vezmu Rosse." Ross byl malý tlustý námořník. Jen co to dořekl, Ross k němu přistoupil, Jason ho zdvihl a všichni s napětím čekali, co řekne.

Za pár minut slezl dolů a říká: "Pojďte za mnou, už vím správný směr." Malý námořník běžel první, za ním kapitán, Pierre, Mike a nakonec ostatní posádka. Kolem nich se míhaly zvláštní útvary skal, na nich podivné malby s nápisy a občas tam byly i kosti zvířat.

"A jsme venku." Ohlásil s úlevou Jason, ale pohled se mu zastavil na propasti vyplněné lávou, přes níž vedl jen chatrný most.

"Přes ten most nepůjdeme, že ne?" ptal se námořník.

"No, jiná cesta tu není nebo ty ji snad vidíš?"

"Ehm…ne." Přiznal námořník a pousmál se. "Tak jdeme." Vyzval je Pierre a vyrazili. Most se s nimi pomalu pohupoval a někteří každou chvíli vykřikovali: "Už to s námi padá!"

Konečně všichni přešli v pořádku a Jason si oddechl. "Tak tu máme nějaký vchod, takže tam půjdu já a Pierre, vy ostatní tu počkáte. Rozumíte?"

"Ano." A tak posádka čekala venku před zarostlým vchodem.

Jason a Pierre procházeli tmavou úzkou uličkou, když náhle Jason řekl: "Stůj!"

"Co je?"

"Sehni se." Pierre se sehnul a uviděl díry ve zdi.

"Díky brácho."

"Od toho starší bráchové jsou, ne?"

"Polezeme po stěně." usoudil Pierre. Oba se k sobě otočili zády a začali šplhat. Po chvilce se ozval Pierre: "Už můžem dolů." A oba slezli. Před nimi byla velká kruhová síň a uprostřed malá křišťálová koule na podstavci.

"Páni, pěkný, ale co to vlastně je?"

"No asi to bude nějaká koule."

"To bych asi nepoznal." rozesmál se Pierre a za chvilku se k němu přidal i Jason.

"Jdem pro ni." Jakmile Pierre stoupl na první schod, osvětlila se jim celá místnost. Ke čtyřem dveřím na zdech místnosti, vedly čtyři úzké cestičky, které se spojovaly u koule. Pod nimi byly vysoké kůly ořezané do špičky. První cestička byla u schodu, na kterém stál Pierre s Jasonem. Kulatou síň také tvořili lidské kostry zapuštěné ve zdi.

"Vezmeme kouli a pryč odtud."

"Souhlasím, není to tu zrovna moc pěkné na pohled."

Jason vzal kouli a Pierre promluvil: "Tak, které dveře to budou. Asi ty, kterými jsme přišli."

"Jo to beru." Náhle zapraskalo kamení a lidské kostry oživly.

"Kruciš, asi je na čase vypadnout."

"Dobrý nápad." A tak začal boj s kostlivci. Probojovali se k prvním dveřím, vklouzli dovnitř a oddechli si.

"Není tu nic vidět."

"Na něco jsem šlápl." pronesl do tmy Pierre. Na to uviděli oba před sebou dvě žluté oči.

"Ssss…" ozvalo se odněkud ze tmy.

"A honem pryč!" zvolal Jason a už byli za dveřmi. Tam zase nastal boj a další dveře. Opět byla za dveřmi tma. Jason udělal první krok a rozsvítili se pochodně na stěnách.

"Jdeme." řekl a oba drželi v rukách kordy, připravení na možné hrozící nebezpečí. Po chvilce dorazili na končící chodbu. Oba se zastavili opřeli se o zdi chodby a přemýšleli, co dál. Náhle se Jason rozběhl proti zdi, která ukončovala chodbu. Pierre zprvu nechápal, ale pak se podíval na pochodeň, na které se pohyboval plamen. Pochopil. Za zdí je vzduch. Když se do toho oba pořádně opřeli, prorazili stěnu.

"Kapitáne?" uslyšel Jason. Jason a Pierre prorazili druhý zapečetěný vstup do kulaté síně, který byl schován pod několika vrstvami lezoucích liánů a různého plevele.

"Vracíme se na loď." poručil Pierre.

Jasonova loď se kolíbala po vlnách zpátky do města Botes, odkud vypluli. "Až tam budeme, můžete se jít pobavit do hospody U Useknuté ruky." Celá posádka souhlasila.

Loď právě zakotvila v přístavu a posádka se hlučně vylodila. Pierre pozval Scarlett na panáka a šli spolu ven. Jason zůstal na lodi sám.

Ve své kajutě měl připravenou večeři. Vzal lucernu a šel dolů do věznice. Potichu si stoupl na schody tak, aby dobře viděl na Valérii a pozoroval ji. Seděla na prázdném sudu a pokoušela se stáhnout z ruky pouta.

"Tohle ti nepůjde." vypravil ze sebe Jason místo pozdravu. Valérie sebou trhla a podívala se svýma hnědýma očima vzhůru. Jason sešel dolů. Valérie mlčela a otočila se k němu zády.

"To si na mě naštvaná kvůli otci?" začal přátelsky.

Žádná odpověď.

"Nemáš hlad?" mluvil dál. Neotočila se a jen slabě kývla hlavou, protože už dlouho nic nejedla.

"Odemknu tě, ale žádné hlouposti." Opět beze slov jemně kývla. Vzal pověšené klíče ze zdi, lucernu položil na bednu s nářadím. Očima sledoval Valérii a pomalu odemykal. "Tak pojď." vybídl ji a zavřel za ní dveře.

V kajutě před ni položil talíř s večeří. Zvedla k němu spoutané ruce. "Ne. To nepřichází v úvahu, nemohu něco riskovat."

"Prosím." řekla a podívala se mu zpříma do očí. Přikývl a klíčkem ji sundal pouta.

"Díky." prohodila Valérie.

"No, jak ti chutná?" zeptal se poté, co Valérie polkla první sousto.

"Ujde to." Jason se pousmál a mrkl na ni.

"Nemáš tik v oku?" zeptala se žertovně. Neodpověděl, ale usmál se.

"Můžu odejít?" Jason se zamračil.

"To si děláš legraci?"

"Ani v nejmenším." Zvedla se rychle od stolu, popoběhla ke dveřím, vzala za kliku a nic. Bylo zamčeno. Jason zachrastil svazkem klíčů.

"Dej je sem!" A vrhla se mu po ruce.

"Nedám." Schoval ruku s klíči za záda.

"Dej sem ty klíče!" Jak chtěla ty klíče, vypadalo to, jako by Jasona objímala. Po chvilce to už Jasona nebavilo, a tak ji chytil okolo pasu, aby se nemohla hýbat.

"Dáš mi ty klíče?"

"Ne."

"Fajn." řekla a vymanila se mu ze sevření.

"Chceš tady zůstat nebo jít zpátky do cely?" zeptal se nečekaně Jason.

"Já….Zůstanu tu."

"Ok." Sedli si zpátky k večeři a probírali, kdo kde bude spát.

"Já na posteli a ty na tam na té pohovce, ale nic nezkoušej."

"Tak platí." Zasmál se Jason a zvedl ruce nahoru, jako kdyby měla zbraň. Potom oba dovečeřeli.

Jason se uvelebil na pohovku a dal si klobouk na hlavu.

"Nešmíruj." oznámila mu Valérie, a svlékla si boty a kalhoty. Nechala si jenom košili.

"Nekoukám." ozvalo se zpod klobouku.

Sluneční paprsky osvětlovaly tmavě modrou oblohu ve chvíli, kdy se posádka vracela na loď. Pierre se rozloučil se Scarlett, která šla za ostatní posádkou a pak se vydal za Jasonem. Bez zaklepání vešel dovnitř. Než stačil něco říct, Jason na něj vyštěkl: "Potichu." A ukázal na postel, kde spala Valérie.

"Pojď ven." řekl Pierre. Když zaklaply dveře, Pierre na něj spustil: "Co ta tady dělá? Vždyť přece nesnášíš jejího otce nebo se pletu?"

"Otce nesnáším, to máš pravdu. Ale ona není on."

"Co s ní budeš dělat?" "

To ještě nevím. Vyplujeme na moře." povídal Jason a Pierre začal poroučet ospalým námořníkům, kteří nechtěli vylézat na začínající pražící slunce.

V pravé poledne se loď dostala daleko na moře. Posádka se shromáždila na palubě a čekala na kapitána. V čele posádky stál Mike.

"Co potřebujete?" řekl Jason.

"Chceme vidět ten poklad, který jsi odnesl z toho ostrova."

"Tak dobrá." Kývl hlavou Jason a šel do své kajuty, kde stále ještě spala unavená Valérie. Vyšel ven a nesl malou černou krabičku. "Tak tady to je a podal jí Mikeovi. "To je ten poklad." dodal s úsměvem Jason.

"Děláš si legraci?"

"Ne." řekl vážně Jason.

"Co s tím?"

"No, když chceš vědět, třeba co se stane, když chceš přepadnout loď."

"Aha."

"Tak se můžeš projít po prkně." řekl mu Mike a ukázal prstem na moře.

"Zapomněl jsi na poslední pirátský zákon, vyjednávání."

"No." souhlasil Mike. A tak začali debatovat. Dohodli se, že propustí Jasona, Pierra, Valérii a Scarlett, která řekla, že chce jít taky. Po těch lovech všechny čtyři přivázali ke stěžni a pluli k ostrůvku Zrady, na kterém všechny vysadili. Jason šel jako poslední, a než skočil tak se usmál. Mike to nechápal. Odsouzený na smrt se přece neusmívá.

Valérie, Scarlett s Pierrem seděli na ostrově a dívali se, jak Mike odplouvá s Jasonovou lodí.

"Co je tu k smíchu?" zeptala se nechápavě Scarlett.

"Tys to věděl, že jo? Díval ses do té koule. Je to tak?" řekl Pierre, protože mu vše došlo.

"Jo. Je to tak." přiznal Jason. A pověděl jim, co všechno viděl. Mike skončí oběšen.

Další den hned na to, přijel na ostrov Zrady Valériin otec, Krutý Yan. Nejdříve chtěl dát bratry se Scarlett pověsit, ale Valérie se za ně přimluvila.

Všichni pak spolu odjeli na ostrov Mored do města Botes. Pierre a Scarlett si koupili hrad u pobřeží, hned vedle zámku Jasona a Valérie. Jason se stal nástupcem po Krutém Yanovi.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama