Orlovo proroctví - Simon Scarrow

14. září 2016 v 19:06 | Lola Kiss |  Beletrie
Docela mě zajímalo, jak se bude příběh vyvíjet, když centurionovi Catonovi visel nad hlavou trest smrti a centurion Macro byl podezřelý ze spiknutí, které vyústilo v smrt jeho nadřízeného. V minulé knize se toho stihlo hodně, a ta co následovala s názvem Orlovo proroctví od Simona Scarrowa, jsem pevně věřila, že dá věci do pořádku.

Děj byl zasazen do Říma, do chudinské čtvrti, kde si Macro s Catonem pronajali pokoj. Byli v Římě tři měsíce, než se Catonovi podařilo sjednat schůzku s vedením v paláci. Bohužel to pro centuriony neskončilo dobře. Nové umístění nebude, stále se prošetřuje jejich zapojení do událostí v Británii a jejich žold byl také pozdržen.

Když to s nima vypadalo nahnutě, byl to právě Narcissus, kdo si je nechal zavolat. Padla nejméně oblíbená věta Catona s Macronem:
"Chce vás vidět Narcissus."

Tentokrát se děj knihy točil kolem námořnictva a Cato s Macronem byli přiděleni k flotile v Ravenně. Potkali se tam s bývalým tribunem Vitelliem, který měl být jejich velitelem a prefektem ravennské flotily.

"Takže se netěšíš na cvičení?"

"Catone, kamaráde, existuje cvičení a pak i chaotický pobíhání sem a tam. A v tomhle jsou ti flákači od námořnictva naprosto dokonalý."

Jestli mě kniha v něčem pobavila, pak to byl rozhovory mezi Catonem a Macronem. Jakmile spolu tihle dva strávli tolik času o samotě a v jednom pokoji, jejich přátelství se prohloubilo a jejich chování se změnilo. Nejde si nevšimnout, že se Cato mění a hodně vlivu na něj má Macro.

Macro schumlal vak do pevného balíku a lehl si vedle ohně, zády ke Catonovi. "Slib mi jenom jedno," zamumlal po chvíli mlčení.

"Ano?"

"Jestli se z tohohle vyhrabem, už žádný dobrodružství."

"Budu se snažit."

"Jasně..."

Pirátské lodě, zrada, pletichy a obchodní lodě v ohrožení nestačí, Simon Scarrow ke všemu přidal i honbu za svitky od věštkyně z Kúm. Tím se přivedl k životu mýtus o bájné věštkyni Sibyle, která uměla předpovídat budoucnost. Zajímalo mě to, protože jsem kdysi dávno četla knihu Měla Sibyla pravdu?

Vitellius se osvědčil jako neschopný velitel a bahem jednoho dne svou hloupostí přišel o polovinu flotily. V hlášení do Říma za tento neúspěch vinil Catona, který se díky šťastné náhodě mohl podívat do dopisu. Celý dopis přepsal a upravil tak, aby vina padla na tu správnou hlavu. To bylo jedno z porušení pravidel, kterého se Cato dopustil. A jestli ho tížilo svědomí? V případě Vitellia a jeho hlášení do Říma, ne.

Válka lidí mění, ale víc lidi mění spolubojovníci.

Docela mě štvalo, že jsem po každých deseti stránkách narazila na překlep, zdvojená slova nebo špatné koncovky při časování sloves. Kdyby tam byly i hrubky, asi bych vyletěla z kůže. To, že kniha má 382 stran ještě neznamená, že je v pořádku nasekat tam úměrně tolik chyb. A také perlička z historie:
"Dokonce se povídá, že je tu pár utajených vesnic, který si vybudovali potomci otroků ze Spartakovy armády."
 

Příliš velké sousto (2. díl) - Meg Cabot

14. září 2016 v 18:47 | Lola Kiss |  Beletrie
Jestli jsem se zařekla, že si další knihu pro mladistvé nepřečtu, asi jsem na to zapomněla. Nebo moje přesvědčení nebylo tolik silné, protože jsem se podívala na další knihu pro teenagery od Meg Cabot. Tentokrát jsem sáhla po druhém dílu ze série o Míně Harperové Příliš velké sousto (Overbite, 2011).

Knihy, které jsem přečetla:
1, Jak neztratit lásku
2, Mezi láskou a smrtí
3, Velikost L
4, Jak začíná láska
5, V kůži supermodelky
6, Jak dokázat lásku

Je to zvláštní, ale neslavnější sérii od Meg Cabot Princezniny deníky, podle kterých se natočily dva filmy, jsem nečetla. Vím, že se jedná o rozsáhlou řadu, ale stejně jsem ji nenašla nikde k mání. Možná půjdu prověřit antikvariáty, ale stejně tomu nedávám zrovna naději na úspěch. Jednak možnost, že by se našly první díly v dobrém stavu je mizivá a pak také ta druhá věc - četla bych je ve věku, kdy by to nemuselo dělat dobrotu.

Druhý díl Příliš velké sousto se týká dnešní světa, ve kterém ožívají legendy. Jedná se o Vatikásnké jednotky - Palatinskou gardu -, které mají za úkol vyhledávat a ničit démony. Hlavní postavou je Mína Harperová, která má dar vidět do budoucnosti - jak kdo zemře. Pracuje pro Palatinskou gardu a jejím expřítelem je kníže temnot, syn hraběte Draculy, Lucien Antonescu.

Ale existovala ještě jiná možnost. Kdyby zemřela, tak on má moc ji oživit, jako upírku. Stejně to udělal i jeho otec s ním a on jako současný kníže temnot tuto moc zdědil.

Mína Harperová bydlí v bytě se svým bratrem Johnatanem a psem Jackem Bauerem. Před práci v Palatinské gardě neměla tušení, že něco jako upíři existuje. Bohužel se ukázal, že jedním z nich byl i její přítel Lucien Antonescu. Sice se rozešli, ale Lucien na ni nepřestával dohlížet.

"Existovala spousta věcí, které Mína Harperová věděla, a o nichž neměl její bývalý přítel ani tušení. Věděla, jak lidé zemřou."

Mína zabila svého bývalého přítele Davida, který byl proměněn na upíra. Tím se odstartovala zápletka knihy. Kdo stojí za zmizením padesáti turistů? Je Lucien ten, kdo tahá za nitky?

Položil jí ruku na rameno a jemně ji přerušil. "Ani vy, Míno, nemůžete popřít, že se mezi vámi a Alaricem rozvinul nezdravě závislý vztah, který zapříčinil smrt několika našich kolegů. Bylo by dobré, kdybyste si osvojila určitý odstup a perspektivu. Protože i Alaric souhlasil s přeložením a je na cestě zpátky do Říma, zatímco vy jste propuštěna. A teď už mi žádné další otázky o Alarikovi nepokládejte..."
- k Míně po nevydařené akci -

Na Mínu kromě Luciena dohlíží Alaric Wulf, který je bojovníkem a jeho hlavní cílem je zničení Luciena. Kromě nenávisti k Lucienovi, se Alaric snaží ostatní přesvědčit, že tolik vychvalovaný otec Henrique, je podvodník. Což se ukáže jako správná domněnka, ale v zcela jiném směru než si kdo myslel.

"Vampirismus je neobyčejně lákavý a zajímavý životní styl."
- Lucien Antonescu -

Hodnocení knihy: je to poutavé čtení, ale místy si říkám, že bych zívala nudou nebo přeskakovala očima řádky. To není dobré. Stejně tak jsem byla překvapená, jakým směrem se ubíral vztah mezi Mínou a Alaricem. Tak úplně jsem to nezbaštila. Nešlo mi to dohromady. Jinak bych řekla, že je to lepší než V kůži supermodelky. Jestli se podívám i na první díl? Uvidím…

Z deníku stážce

14. září 2016 v 11:11 | Lola Kiss |  Tvář démona
Televize běžela s tlumeným zvukem a Gregori sledoval večerní zprávy. Reportérka vypadala nemístně. Načesaná, uhlazená s těžkým make-upem. Sice se tvářila, jak jí to je líto a blekotala o tragédii, ale stejně věděla kulový.

Znechuceně vypnul zvuk a sledoval, jak probíhají záchranné akce. Jo, takhle z pohodlí domova se zdálo, že se nikomu nic vážného nestalo. V záběrech všichni pobíhali a ranění byli odnášeni. Jo, objevilo se i pár pytlů ležících na zemi.

Gregori chtěl přepnout kanál, aby se mu přestal zvedat žaludek, ale nemohl. Sledoval hemžení na náměstí, kde před třema hodinama vybuchla bomba. No, vlastně nevybuchla, ale odpálil ji ten mladý kluk, co mu nemohl bejt ani sedmnáct. A důvod? Neřekl nebo ho aspoň nikdo, kdo přežil, neslyšel.

Dusivý kouř, který s každým nádechem rozedíral plíce a čím víc, jste kašlali, tím to bylo horší. Plameny, které se rozšířily a spalovaly cokoli v nejbližším okolí. Auta, lavičky, uschlé kytky, lidi. Spach spálenýho masa byl nejhorší, mísil se s benzínem, a když jste jednou začali zvracet, nebylo vám líp. Nehorší pohled byl na lidi, kteří se plazili po zemi a hořeli. Chtěli jste jim pomoct, ale věděli jste, že to černé ohořelé z posledních sil plazící se tělo je v podstatě mrtvé. Zkoušeli jste uhasit oheň, ale bylo pozdě. Všechno oblečení bylo přiškvařené, vlasy byly pryč a zůstala jen ohořelá černočervená lebka.

Gregorimu se dělalo špatně ze záběrů místa, kde ještě před několika hodinama pracoval. Na tohle si nikdy nezvykne. Na něco takového se nedá zvyknout. Sice seděl doma, ale pořád v hlavě slyšel pronikavé výkřiky, co volaly o pomoc. Zoufalé zvuky, které vycházely z lidských pochodní. A pak tam byla ta nejhorší úpění bolestí ze ztráty končetiny, kvůli popáleninám a beznaději.

Reportérka hlásila, že bylo zraněno dvě stě lidí. Z dvě stě lidí byla stovka mrtvá a ti zbylí odvezeni do nemocnic. Proto se tvoří krizové plány a dispečeři se domlouvají mezi sebou. Reportérka neřekla, že v kritickém stavu poměrná většina nepřežije. Buď zemřou v nemocnici, nebo během převozu. Reportérka nechávala lidem malou naději.

Gregori vypnul televizi a šel do sprchy. Potřeboval z hlavy vymazat obrázky, které v televizi neukázali a ani nemohli. Obrázky, které by nikdo neměl vidět.
 


11. K

9. září 2016 v 21:19 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
"Všechno nejlepší k narozeninám, sluníčko moje!"

Patrika nadskočila, když se dveře prudce otevřely a v nich stál Evžen, otec jejího šéfa.

"Jsi pořád krásnější." řekl Patrice a políbil jí na obě tváře.

Za celou dobu, kdy pro něj Patrika pracovala jako sekretářka, jí každé narozeniny přivodil málem infarkt. Pokaždé jí přál v momentě, kdy ho neviděla přicházet nebo neslyšela. Vždycky pak zrudla a Evžen se bavil. Uvědomila si, že jí její bývalý šéf chybí.

"Děkuju." Zamumlala Patrika a snažila se uklidnit zběsile rozbušené srdce.

Evžen se posadil na pohovku a ukázal Patrice na místo vedle sebe. "Podívej, co jsem ti přinesl."

Jaroslav se zarazil a díval se do prázdna. Zapomněl. Skrz dveře slyšel, jak jsem jeho otec vpadnul a přál jeho sekretářce k narozeninám. Má narozeniny.

"Sakra." Ucedil potichu a přemítal, co by měl udělat. Předstírat, že o ničem neví? Blbost, přece je slyšel. Jít tam a popřát jí? V žádným případě ne před otcem. Ještě teď musí doma na rodinných večeřích poslouchat, jak se k sobě hodí.

Co teď?

"Je tady i můj syn?" Jaroslav zatajil dech, když čekal na odpověď. A je to tady. Otec ho seřve, že zapomněl na dárek pro svou přítelkyni nebo v horším případě prohodí poznámku, že by ji měl vzít někam na večeři. A taky by se mohl zmínit, že čirou náhodou zná -

"Ne. Není tam. Musel na jednání." Odpověděla jeho asistentka.

Jaroslav se svalil do křesla a děkoval, že ho kryla. Chvíli poslouchal, co se děje a pak s úlevou vydechl, když se jeho otec vzdálil.

Patrika se podívala na stříbrný náramek s opálovými kamínky a pak si ho připnula na ruku. Sedla si a přemítala, jestli půjde za šéfem a řekne mu o pozvání od jeho otce nebo bude zlá a bude mlčet. Po tváři se jí rozlil škodolibý úsměv. Bude mlčet.
"Jeden zelený čaj." Patričino obočí vystřelilo vzhůru. Zelený čaj? Odkdy si dává zelený čaj? Nedávno tvrdil, že je to hnus a nedá se pít. Zakroutila hlavou a šla do kuchyňky.

Jaroslav si uhladil kravatu a pak se zastavil v pohybu. Co blbne? Je to přece Patrika. Ta čarodějnice. Rychle si kravatu zmuchlal a narovnal se. Proč si připadá jako na jehlách? Je to jenom sekretářka, proboha. Projel si rukou vlasy a zavrtěl hlavou.

Patrika bez zaklepání vlezla do kanceláře a na chvíli se zarazila. Co mu je? Zmuchlaná košile, vlasy jako vrabčí hnízdo a sedí jako by spolknul pravítko. Není mu špatně?

"Tady to je." Položila mu tác na roh stolu a odcházela.

"Počkej chvíli." Jaroslav se zarazil, když si uvědomil, že zní nervózně.

"Ano?" Patrika se otočila a byla kvůli němu nervózní. Co to s ním je?

"Všechno nejlepší." řekl a natáhl k ní ruku s obálkou. Patrika si ji opatrně vzala a podívala se dovnitř. Zamračila se, než jí došlo co to je.

"Díky."

Jaroslav kývl a počkal, dokud neodešla. Vydechl zadržovaný dech a složil se v křesle. Je to v prdeli. Jedny narozeniny a on je z toho hotový. Zavrtěl nad sebou hlavou a odmítl se tím zabývat. Prostě má dneska den blbec.

Patrika si sedla a znova se podívala na poukaz za dva tisíce do restaurace pro dva. Nechápala, co se děje. Myslela si, že je všechno jako při starým a že se dostali přes ten incident, ale… Je to v háji

Simon Scarrow

8. září 2016 v 9:19 | Lola Kiss |  Spisovatelé
Simon Scarrow (1962) je britský autor historických románů. Narodil se v Nigérii, žil v mnoha zemích a pak skončil v Británii. Vystudoval historii, kterou následně učil a věnoval se zejména římským dějinám.

Autorovo stránky: www.scarrow.co.uk

Nikdy jsem nebyla příznivcem válečných románů nebo člověkem, kterého bitvy zajímaly. Bylo to téma, které jsem enchtěla číst, protože jsem věděla, že to jsou příběhy, které se zakládají na pravdě. Jako například Oheň od Henriho Barbusse. Tady tomu bylo jinak.

Nejprva mě zaujala kniha Gladiátor a pak jsem se podívala na tituly knížek a rozhodla jsem se. Přečtu si první knihu ze série o Orlovi. Jako první jsem přečetla Pod znakem orla, následovalo Vítězství orla, Orel na lovu, Orel mezi vlky a Orlova kořist. Jestli se chystám i na další díly? Jasně!

Něco z autorovy tvorby:

1) Eagles of the Empire
Pod zanekm orla
Vítězství orla
Orel na lovu
Orel mezi vlky
Orlova kořist
Orlovo proroctví
Centurion
Legie
Pretorián
Orel v písku
Gladiátor
Krvaví havrani
Bratři ve zbrani

Přečetla jsem:

Útěk do samoty - Nicholas Sparks

7. září 2016 v 17:52 | Lola Kiss |  Beletrie
Na začátku jsem knihu Útěk do samoty (Rescue, 2002) od Nichalse Sparkse četla a nějak se nemohla rozhoupat, jestli se mi líbí nebo ne. Čekala jsem, kdy si pomyslím, že je to docela nudné a předvídatelné nebo si řeknu: "Tenhle se mi líbí." Odpovědi na tu palčivou myšlenku jsem dostala asi v polovině knihy, kdy jsem si uvědomila: "Zase mě dostal."

Nicholas Sparks http://lola-kiss.blog.cz/1504/nicholas-sparks vypráví příběhy jemu vlastním způsobem, který ve vás probudí ty nejradostnější vzpomínky nebo vás dokáže přimět sáhnout si na dno spolu s hlavní postavou. Možná to prožívám až moc, ale neměly by knihy být právě o tomhle? Zapůsobí na vás tak, že si po jejím přečtení připadáte spokojeně? Příjemně nabuzeni?

Příběh se točí okolo malého městečka Edentonu v Severní Karolíně. Mladá žena Denisa Holtonová se přestěhuje do starého domu po své matce spolu s čtyřletým Kylem. Jejich život není jednoduché a nabere nové obrátky, když během bouřky sjedou ze silnice.

Dobrovolný hasič Talyor McAden kontroloval elektrické vedení a během bouřky narazil na auto v příkopě. Mladá žena nebyla vážně zraněná, ale do nemocnice musela. Denisa sice odmítala a pokoušela se hledat svého syna Kylea, ale zkolabovala. Její syn se ztratil na několik hodin. Bouřka a chlad a noc. Nakonec vše dopadlo dobře a Taylor našel Kyle schovaného v mokřinách. Kyle si s Taylorem vytvořil pouto.

"Co říkal? Že se mu líbila?"

"Nic takového jsem neřekl," pospíšil si Taylor.

"Ani jsi nemusel. Vidím to na tobě. Ostatně těžko bys jí odvážel nákup, kdyby se ti nelíbila." Melisa se otočila k manželovi. "Už je to tak, líbí se mu."

"Od kdy mluvíš za mě, prosím tě?"

"Tak co dál...", usmála se. "Je hezká?"

"Co je to za otázky?"

Znovu se otočila k manželovi. "Připadá mu hezká."

Jak to na maloměstech bývá, Taylorova matka jela za Denisou do nemocnice - znala Denisinu matku z dětství. Přátelství na sebe nenechalo dlouho čekat.

Jednu věc však autor dotáhl do konce. Jak se dalo čekat, staré přísloví "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne." se naplnilo.

Taylorova minulost se přiřítila plnou silou a Denisa nemohla myslet na sebe, musela myslet na Kylea. A kdo se měl vypořádat s démony minulosti? Víte, jak se říká, že napětím skoro ani nedýcháte? Konec téhle knihy způsobí něco podobného.

Mitche vůbec nepřekvapovalo, že si Taylor opět zahrával se smrtí.

10. K

6. září 2016 v 19:08 | Lola Kiss |  MY NOVELS Neopovažuj se
"Patriko! Okamžitě sem přijď!" zařval Jaroslav do telefonu, ale i tak ten řev slyšela přes dveře. Na co se vůbec s tím telefonem obtěžoval?

Uhladila si novou sukni a vešla za ním jako královna. Když řval, znamenalo to, že se jejich vztah vrátil zpátky do původní roviny a na tu příhodu s jeho otcem se zapomnělo.

"Proč řveš?" Jo, návrat do starých kolejí.

"Volal jsem před minutou a ty nic. Tak jsem musel holt zařvat, když jsi hluchá." Ucedil a zapřel se o opěradla. Byl spokojený sám se sebou, že je vše jako předtím.

"To jsem byla pro kafe." Pronesla Patrika a založila si ruce.

"Potřebuju objednat další toner a novou židli." Pronesl a kývl směrem k té, na kterou jí přilepil.

"Fajn. Příště neřvi nebo ti prdne žíla na čele." A než mohl dodat svou poznámku, skočila mu do řeči. "A příště mysli, než si budeš hrát s lepidlem."

Patrika se rozesmála a zakryla si rukou pusu, aby to zdusila. Odstrčila se ode dveří a šla volat Tomovi z údržby.

Jaroslav zaslechl, jak se ta čarodějnice smála a sám musel potlačit uchechtnutí. Všechno je při starým.

Kam dál