Pes baskervillský (Příběhy Sherlocka Holmese) - Arthur Conan Doyle

7. března 2017 v 10:51 | Lola Kiss |  Beletrie
Vlastně ani netuším, proč jsem si knihu Pes baskervillský (The Hound of the Baskervilles, 1905) od Arthura Conana Doyla koupila. Asi mi to přišlo jako dobrý nápad, protože si jinak neumím vysvětlit ten zkrat. Nebo za to mohlo to filmové nadšení, které čítá několik variací na baskervillského psa. Každopádně, ať už se moje mysl pídila po čemkoli, tohle byl výsledek.

Během vyprávění jsem se dívala na Sherlocka jako na nějakého staršího padesátníka, který má nejraději doutníky a luštění záhad ze svého pokoje. Člověka to vyvede z omylu, ale přiměje to uvědomit si, že v době, kdy se psala a vydala kniha, byla doba jiná a mladí dvacátníci se chovali jako dnešní čtyřicátníci. (Nepovažuju za moudré zmiňovat pár výjimek, co potvrzují pravidlo.)

Přestože byl příběh z pohledu dr. Watsona, neznamenalo to nic převratného, dokud se neobjevil na scéně Sherlock a jako rytíř v zářivé zbroji všechny zachránil.

Hodnocení knihy: Jako detektivní pohádka mi to přišlo dost dobré. Dostal mě autorův smysl pro tvorbu napětí. V jednu chvíli, kdy se toulali po kopích s bažinami, se mu to na pár okamžiků povedlo. Nevím, ale občas mě Sherlock dokázal naštvat svými komentáři. Nebyl to žádný doktor House, u kterého jste to vzali (nebo jako v mém řípadě si ho oblíbili).
 

Návrat na vinici - Kristan Higgins

2. března 2017 v 16:25 | Lola Kiss |  Beletrie
Zaujala mě anotace a pak bylo jednoduché vzít knihu a odnést k pultu, zaplatit a pak kniha Návrat na vinici (The Best Man, 2013) od Kristan Higgins byla moje. Další nová knížka. Skvělý pocit.

Typické malé městečko, a přece se našel skandál...

Faith Holand pracuje jako zahradní architekta. Málem si vzala za manžela svého kluka Jeremyho Lyona ze střední, gaye. Bylo by to legrační, kdyby z toho Faith nebyla tolik vynervovaná a zdeptaná. Každopádně se to změnilo, když se potkala s Jeremyho nejlepším kamarádem. Levi Cooper se po návratu z armády stal místním náčelníkem policie. Jako Jeremyho svědek nemohl mlčet, a poradil mu, aby šel s pravdou ven. Na svatbě, před knězem.

Příběh se točil kolem Faith a Leviho. Kapitoly z jeho pohledu a jejího. Když jsem si odmyslela kýč, nebylo to nejhorší.

Hodnocení knihy: Vypadalo to tak slibně. Těšila jsem se. A pak se začetla a s počtem obracených stránek mi docházelo, že ani nejlepší vtipné historky nebo narážky nepomůžou. Prostě jsem musela drtit zuby víc, než normálně. Styl psaní ušel, ale. Pořád tam bylo jedno "ale", které dotíralo.

Snídaně u Tiffanyho - Truman Capote

2. března 2017 v 12:36 | Lola Kiss |  Beletrie
Těšila jsem se, že se podívám na knižní předlohu, která dala světu film s Audrey Hepburn. Přiznám se, že jsem byla rozčarovaná, když jsem se podívala na tak tenoučkou knížečku. Ale co. Vzhled není všechno a zvláště knihy by se neměly soudit jenom podle obalu. Truman Capote psal svižně, výstižně a překvapil mě.

Myslím, že jsem si Snídani u Tiffanyho oblíbila hlavně kvůli herečce, která ztvárnila Holly. Snídani u Tiffanyho (Breakfast at Tiffany's, 1950) jsem přečetla za jednu hodinu, když počítám výlet do kuchyně pro večeři a pak do koupelny pro kartáč na kočičí chlupy. Každopádně jsem se nemohla zbavit dojmu, že mi tam něco nesedí. Asi hlavně na začátku a pak ke konci, kdy jsem měla problém uvěřit, že se jedná o tutéž postavu. Holly Golightly byla jako chameleon a pravdu říkala jako poloviční lži.

Hollyina postava mě dostávala. Jednou jsem uvedla, že svět nebyl připravný na ni, anebo Holly nebyla natolik dospělá, aby se naučila žít, ne přežívat. Hnát se za sny je fajn, ale legrace se časem rozplyne. Hollyin věk mě trochu překvapil, protože neodpovídal. Devatenáct let neodpovídalo tomu, o čem se autor snažil přesvědčovat.

Fred, jak říkala Holly svému sousedovi z bytu nad jejím, byl spisovatel a stejně jako jiní muži se zamiloval do holky, která předstírala, že je dospělá. Spokojil se s rolí kamaráda, a bral Holly jako lásku, jako múzu, na kterou nedosáhne. Velmi poetické u prózy tak expresivní.

Každopádně jsem se rozhodla, že se musím na film znovu podívat, co jiného mě tak dostalo? Když si vzpomenu na film Šaráda nebo hodně profláknuté Prázdniny v Římě. Snídaně u Tiffanyho je klasika.
 


Druhý hrob nalevo - Darynda Jones

2. března 2017 v 12:22 | Lola Kiss |  Beletrie
Tak slibně to začínalo, tak slibně to vypadalo a nakonec jedno velké zklamání. Asi by se člověk měl dívat na věci trochu víc jako pesimista, protože pak by si jen řekl: "No, jo. To se dalo čekat."

Když jsem dočetla První hrob nalevo od Daryndy Jones, rovnou jsem se vrhla na další díl. Chtěla jsem vědět, jestli se autorka vyšvihne. Druhý hrob nalevo (Second Grave on The Left, 2011) mě nepřesvědčil.

Charley se tentokrát nezamotala do problémů, protože jí do nich uvrtal její vlastní otec. Nechal na ni poštvat zabijáka, a doufal, že stejně jako jindy, to Charley nějak ustojí. A její nový milenec? Reyes? No, řekněme, že ani to nebyla žádná sláva, protože jak se ukázalo, ne vše co si přeješ, se ti vyplní tak, jak chceš.

Garetta kvůli záchraně Charley postřelí, a jestli jsem nějak věnovala pozorost trojúhelníku, co mohl nebo může vzniknout? Jo, všimla jsem si a přešla to. Co jiného by se dalo dělat?

Zápletka? Cookiina kamarádka se ztratila, protože její kamarádi ze střední školy začali jeden po druhém umírat. Zápletka se povedla a jak autorka ukázala, vždy se děje víc věcí najednou, co spolu nemusí souviset.

Hodnocení knihy: Během čtení knih si uvědomíte několik věcí najednou. Jednou z nich je, že kniha nemusí být tak dobrá, ale přesto vás ponouká k dalším dílu. Prostě si ho musíte přečíst, abyste věděli, co bude dál. Přečetla jsem takové knihy a tady jsem narazila na problém. Neměla jsem to nutkání. Jednoduše jsem knihu zavřela, odložila na poličku... zvonec a konec. Nebyla ničím zvláštní.

První hrob napravo - Darynda Jones

20. února 2017 v 18:11 | Lola Kiss |  Beletrie
Co mě přimělo koupit si První hrob napravo (First Grave on the Right, 2011) od Daryndy Jones? Upřímně, hledala jsem něco nového a nápad se smrtkou se mi zalíbil. A taky vtipná obálka knihy. Mohlo mě porazit, když jsem se dívala v knihkupectvích a na internetu, a nemohla první díl sehnat. Co je na tom, že vyšel před "delší" dobou? Nic. Podobně musím sehnat ještě od jiného autora dvě knihy.

Jak se na První hrob napravo dívám teď? Řekla bych, ale nebudu předbíhat...

Charlotte "Charley" Davidson pracuje jako soukromá detektivkaa a zároveň slouží jako hlavní informátor pro svého strýce a předtím otce, policejní detektivy. To, že Charley strávila dětství vedle mrtvol a pak si povídala s jejich zesnulými majiteli, jsem přešla. Nebožtíci jí řeknou, kdo je zabil a například i proč. Tedy pokud zrovna vědí, jak se to stalo a kdo to udělal. Jediným člověkem, který o ní ví skoro - úplně - všechno je recepční a nejlepší kamarádka Cookie.

Garett Swopes pracuje jako lovec lidí. Podle Charley patří k těm nejlepším, ale zároveň je to podle ní i pěkný debil. Garett vymámil z Charleyina strýce, v čem spočívá její nadání a pak odmítal věřit, že by mohla s duchy mluvit, natož vést s nimi rozhovory, moci se jich dotknout. Situace se začne měnit, když se začnou dít ještě podivnější věci než normálně.

Zápletka? Je potřeba vyřešit vržadu tří advokátu ze stejné firmy, kteří neviděli, kdo je zabil a nemají tušení, proč. Pak je tu další problémek s Charleyiným snovým milencem, který není jen výplodem fantazie. A pak ještě ten černý dým, který se objeví a zhmotní do podoby maskovaného muže, načež zachraňuje Charley život.

Hodnocení knihy: Jestliže má být hlavní hrdinka sarkastická, ocenila bych i změnu vyprávění, které je moc roztahané. Sice byly Charleyiny odpovědi sarkastické, ale vyprávění se tomu tónu na hony vzdalovalo. To, že je příběh psaný z Charleyina pohledu to mu nepomáhá, škodí mu. A jestli má být zápletka dobrá, mělo by se na ní zapracovat do hloubky a nenechávat zaniknout ve víru roztahaného vyprávění. Je to jako sledovat školáka, který se učí rozdíl mezi popisem a vyprávěním. Vyprávění se vždy lehce zvrtne do popisu nebo vysvětlování. Nenásilná forma je zábavnější forma.

Whispered Lies (B.A.D. Agency #3) - Sherrilyn Kenyon

11. února 2017 v 13:40 | Lola Kiss |  Zahraniční literatura
Přiznám se, že jsem knihu Whispered Lies četla kvůli autorčině stylu. Každopádně jsem se do ní začetla na netu, kam ji překládají šikovní lidičky, a když český překlad skončil, přešla jsem na stránky s anglickou verzí. Jo, chybělo mi to. Takže jsem se pustila do Whispered Lies (B.A.D. Agency) od Sherrilyn Kenyon.

Carlos nenastoupil do agentury zrovna v klasickém stylu. Před oficiálním uvedením musel prodělat kompletní rekonstrukci obličeje a také hlasovou modulaci. Jeho minulost by ho dokázala najít a zabít. Což se ukázalo jako pravdivé, když se musel vrátit do míst, odkud odešel.

Stejně jako jiní agenti BAD agentury, byl Carlos vyslán na misi, jejímž úkolem bylo vypátrat, a pokud možno polapit internetového hackera Mirage. Když se jim podařilo lokalizovat polohu, byl Carlos tím, kdo měl navázat první kontakt.

Gabrielle se schovávala v ústraní, protože se bála svého exmanžela, který ji vydíral. Také se schovávala před médii a humbukem, který vyvolávalo jméno její rodiny. Její poklidný život naruší agent, který tvrdí, že ji má za úkol chránit. Gabrielle tomu nechtěla věřit, dokud nezjistila, že její identita Mirage byla odhalena.

Jak to tak vypadá, kromě chycení Mirage, se na Carlose hrne další problém. Už od začátku po nich jdou nájemní zabijáci a také se někdo pokouší o Gabriellin život.

Hodnocení knihy: Na začátku jsem nebyla nadšená z představy, že bych se měla dívat na příběh z několika úhlů. Nelíbí se mi to u žádné knihy, protože mi vždy připadá, že to narušuje její strukturu. Každopádně tohle není ten případ, ale při čtení jsem si uvědomovalala, že se práci podílely dvě autorky. Koneckonců je to vidět na obalu knihy. Když čtete víc knih od jednoho autora, uvědomíte si, že má jisté slovní obraty, spojení... svůj charakteristický styl. U knih překládaných do češtiny to moc nepoznáte. Abych se vrátila k Whispered Lies, četlo se to samo a byla jsem trochu překvapená, že věci nenabraly rychlejší nebo neočekávanější zvrat. Jak Sherrilyn Kenyon dokázala, její postavy nemusí mít nutně happy end nebo snadnou cestu. Mám trochu rozporuplné pocity, protože byly knihy - a doufám že vyjdou brzy další -, které nebudu moci odložit.

I. Horší už to nebude

6. února 2017 v 20:47 | Lola Kiss |  Eagle´s
Katie se vracela domů z práce, ale ještě se stavila v obchodě pro dvoje pánská pyžama. Nechtěla je do zásoby, ale spíš je potřebovala jako dárky. Jedno modré s kostkovanými kalhotami a druhé červené s šedými kalhotami. Aby nezanedbala sebe, koupila si noční košilku.

U pokladny se přistila, že se usmívá, protože pořád byla naprogramovaná z práce. Vítání hostů, ukazování směru k pokoji, slušně hostům oznámit, že tam parkovat nemůžou. Práce recepční vyžaduje hodně a ne vždy jsou jazyky tou nejtěžší věcí, se kterou se musí potýkat.

V autě tušila, že je něco špatně. Tedy víc než špatně. Už pár týdnů slyšela, jak jí spojka v autě při sešlápnutí vydává šoupavý zvuk a občas jí ani nešlo zařadit. Když se rozjížděla po rovině, když se rozjížděla do kopce a za ní stálo auto, nebo když chtěla vjet na kruhový objezd. Jenomže teď to bylo horší. Vyjela z parkoviště a šoupavý zvuk se změnil na kvílivý zvuk.

Katie mluvila se svým automechanikem, který jí řekl, když si to auto poslechl (nemohl ho opravit, protože je nemocný), že bude muset vyměnit celou převodovku. Katie z toho rozhovoru vnímala hlavně slova spojkové ložisko a převodovka a výměna. Kdyby s autem neměla jezdt, tak by jí to řekl, ne?

Kvílivý zvuk se ozýval i za jízdy a to neřadila. Silnice byla ráno pokrytá tenkou vrstvičkou ledu, takže po ní auto bruslilo, kdykoli chtěla přibrzdit. Jakmile minula první železniční přejezd, věděla, že je zle. Už předtím ji napadlo, že teprve teď pochopila rčení "v posledním tažení". Katie se proto v duchu modlila "prosím, prosím", aby nemusela na druhém přejezdu zastavit, protože jednoduše věděla, že by se nerozjela. Pět metrů před druhým přejezdem si všimla zápachu a kouře z pod kapoty auta. Proboha!

Snažila se neřadit, nezvyšovat rychlost, ale bohužel měla smůlu.

Věděla, že když šlápne na brzdu, je po všem.

Auto před ní jelo pomalu a jak se ukázalo, neuhnulo z cesty, ale zpomalilo a pak couvalo.

Úzká silnice a Katie šlápla na brzdu. Auto zhaslo.

Spojkový pedál nereagoval. Katie zůstala zírat před sebe a přemáhala hysterický smích.

Když vyšla z auta, zjistila, že ven vyšla její pětasedmdesátiletá sousedka a lomila rukama. Ptala se, co se stalo a jestli je v pořádku.

Katie jí raději nic moc neříkala, protože kdykoli došlo na slovo dálnice nebo rychlost auta, její sousedka začala dlouhé proslovy, jak je to nebezpečné, kolik lidí umřelo a.. Nedalo se to poslouchat.

S telefonem v ruce se Katie radila, co by měla udělat. Dostat auto dolů. Jasně.

Když zvedla hlavu od telefonu, uviděla přijíždět auto. Byl to manžel dcery sousedky naproti přes ulici. Řekla mu, že má auto nepojízdný, a že to bude muset objet, ale jako správný chlap sedl k ní do auta a zkusil to. Děsivý kvílející zvuk zesílil a ten blbec stejně dupal na pedál, dokud ho Katie rázně nezastavila. Poté odjel.

Katie si oddychla. Zrušila odtahovou službu a nechala si pomoct od souseda dostat auto dolů, skoro na hlavní ulici, kde bylo víc místa. Jakoby toho nebylo málo, přišel jí pomáhat i ten chlap, který řídil to auto, kvůli kterému musela zabrzdit a jí odešla spojka.

Kam dál