Návrh (Off-Campus #1) - Elle Kennedy

20. dubna 2017 v 17:01 | Lola Kiss |  Beletrie
Už jenom podle obalu knihy jsem jí odsoudila. Viděla jsem, koukalo se na něj pěkně, ale odradilo mě to od čtení. Nechtěla jsem nic jednoduchého nebo přímočaře skličujícícho. Chtěla jsem osvěžení.

Nakonec jsem se do toho pustila, anotace byla dobrá a kniha Návrh (Off-Campus #1 The Deal, 2015) od Elle Kennedy ležela v nákupním košíku.

A že to byla jízda.

Hanna studuje na vysoké škole ve třetím ročníku a jejím hlavním oborem je zpěv. Kromě známek a prospěchu se snaží získat stipendium, aby rodičům vypomohla s financemi.

Garrett je také ve třetím ročníku a kromě studia historie, je kapitánem hokejového týmu. Až dokončí školu, chce se mu věnovat jako profesionál. Ne kvůli otci, který je slavná hvězda. Jenomže sny mu pokazí seminář z etiky, kdy zjistí, že si nemůže udržet průměr, aby mohl sportovat.

Nakonec doučovatelku najde.

Hanna souhlasí, že ho bude doučovat a on jí velkomyslně navrhne, že jí pomůže být nedosažitelnou pro hráče basketbalového týmu, Justina. Doučování probíhá víc než dobře, a Hanna je překvapená, že kamarádství s Garrettem je tak snadné. Mají se společně o čem bavit, sledují podobné filmy... Překvapení je na obou stranách, když Garrett uslyší Hannu zpívat.

Celé se to dá do pohybu, a jak tomu bývá i ve filmech, vždycky si člověk musí vybrat stranu. Garrett si vybral jako první a pak následovala Hannina volba, kterou se Garrett rozhodl odmítnout akceptovat. Udělal dobře...

Hodnocení knihy: Co se mi líbilo nejvíc byl styl, jakým byla kniha podaná. Věrohodné, občas klišé, ale rozhodně čtivé. Je to jedna z mála knih, kterou jsem dočetla a rovnou se začala poohlížet po dalším díle. Ještě štěstí, že tohle bude mít pokračování a snad stejně kvalitní, jako první díl. Nemůžu dostat z hlavy jednu scénu, kdy Hanna mluví o Garettově nestvůrné velikosti. V ten moment jsem vyprskla smíchy. Slovní přestřelky jsou vtipné a sarkastické. Přesně to pravé...
 

Odvrácená tvář lásky - Colleen Hoover

20. dubna 2017 v 16:22 | Lola Kiss |  Beletrie
Tak dobře, když jsem si vybírala tuhle knížku Odvrácená tvář lásky, bylo to spíš kvůli autorce Colleen Hoover. Měla jsem neodbytný pocit, že mi je její jméno povědomé, znám ho. Nebo to bylo tím, že autorčina tvorba je u nás populární.

Odvrácená tvář lásky (Ugly Love, 2014) od Colleen Hoover je první, co jsem otestovala.

Jestli uděláte dobře, poznáte až poté.

Tady můžu říct, že jsem udělala dobře a na druhou stranu přemítám, co jsem si z toho odnesla. Je něco, co člověku doslova vypálí rybník, a tady jsem se k tomu nedostala. Maximálně by se rybník trochu rozestoupil, ale jinak...

Jasně, námět je to zajímavý a podaný hodně netradičně, každopádně to bylo moc zrychlené na konci a na začátku to bylo to samé. Příběh zpomalil uprostřed, kde se v tom hlavní postavy plácaly - rybník se rozestoupil.

Tate se přestěhovala ke svému staršímu bratrovi, aby mohla chodit na magisterský program a pracovat o víkendech v nemocnici jako sestra. Hned při nastěhování potkala na chodbě přede dveřmi opilého na šrot, Milese.

Jak se říká chemie zapracuje a ti dva si spolu začnou. Miles odmítá vztah nebo cokoli tomu podobného a Tate chce právě opak. Šťastý konec? Jo, byl tam.

Hodnocení knihy: Děj není silný, spíš je emočně nabitý. Nedokázalo mě to zasáhnout jako jiné knihy. Někdy se do nich tak položíte, vtáhnou vás do sebe, že pak cítíte, jak bolestivou slovní facku postava dostala. Je škoda, že jsem tady nic podobného nezažila.

Nesrovnalosti

19. dubna 2017 v 10:00 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Ani jsem se nemusela moc namáhat, mozek nemusel šrotovat o sto šest a hlava nebolela jako střep. Někdy se odpovědi najdou snadno, protože jste na vlastní kůži zažili, co to znamená být svědkem nebo obětí lidské tzv. hlouposti.

"Lidská hloupost je nekonečná a udivující."

Jestli jste poznali větu známého fyzika, tak jste poznali, že jsem ji upravila a vylepšila. Lidé nejsou hloupí, ale dělají blbostí. To, že slyšíte jak je někdo hloupý znamená, že udělal botu. Většinou se to nevztahuje k jejich inteligenčnímu kvocientu. Proč? Jsou ve stresu, jednají v afektu, nedávají pozor, snaží se dělat víc věcí najednou, ... Co dělat? Myslet! Nepospíchat, protože odstranit následky hloupých, unáhlených činů... Jo, to stojí vždycky za to. Hlavně když tu hloupost udělal někdo jiný, a zůstane na Vás to odčinit.
 


Upgrade, upgrade, upgrate

1. dubna 2017 v 4:53 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
V poslední době tohle vidím všude a leze mi to krkem. Samý upgrade, protože ta verze, co funguje nyní není dostačující. Taková pitomost!

Zvýšení kvality ano, ale zvýšení na úkor zmenšení paměti? Jo, to jsou ti inteligentní lidé, kteří mají za úkol pracovat na novém a lepším. To ještě nikdo nevymyslel dokonalý program? Znamená to snad, že máme v tomto mezidobí upgradovat a čekat, dokud se z nebe nesnene zázračná dokonalost? A navíc, každý má jinou představu o "perfektnosti". Jak by to tak asi vypadalo?

Slovy počítačového programátora, který bojuje proti hackerům: "Tyhle ty novinky jsou na nic. Buď mají starou verzi a k té jenom přiklepnou doplněk nebo udělají novou a povrtají se v tom tak, že ani oni sami neví, co kde je a co to udělá. Pak se vytáčí horká linka o sto šest."

Bude mít pravdu, pan H.

Pes baskervillský (Příběhy Sherlocka Holmese) - Arthur Conan Doyle

7. března 2017 v 10:51 | Lola Kiss |  Beletrie
Vlastně ani netuším, proč jsem si knihu Pes baskervillský (The Hound of the Baskervilles, 1905) od Arthura Conana Doyla koupila. Asi mi to přišlo jako dobrý nápad, protože si jinak neumím vysvětlit ten zkrat. Nebo za to mohlo to filmové nadšení, které čítá několik variací na baskervillského psa. Každopádně, ať už se moje mysl pídila po čemkoli, tohle byl výsledek.

Během vyprávění jsem se dívala na Sherlocka jako na nějakého staršího padesátníka, který má nejraději doutníky a luštění záhad ze svého pokoje. Člověka to vyvede z omylu, ale přiměje to uvědomit si, že v době, kdy se psala a vydala kniha, byla doba jiná a mladí dvacátníci se chovali jako dnešní čtyřicátníci. (Nepovažuju za moudré zmiňovat pár výjimek, co potvrzují pravidlo.)

Přestože byl příběh z pohledu dr. Watsona, neznamenalo to nic převratného, dokud se neobjevil na scéně Sherlock a jako rytíř v zářivé zbroji všechny zachránil.

Hodnocení knihy: Jako detektivní pohádka mi to přišlo dost dobré. Dostal mě autorův smysl pro tvorbu napětí. V jednu chvíli, kdy se toulali po kopích s bažinami, se mu to na pár okamžiků povedlo. Nevím, ale občas mě Sherlock dokázal naštvat svými komentáři. Nebyl to žádný doktor House, u kterého jste to vzali (nebo jako v mém řípadě si ho oblíbili).

Návrat na vinici - Kristan Higgins

2. března 2017 v 16:25 | Lola Kiss |  Beletrie
Zaujala mě anotace a pak bylo jednoduché vzít knihu a odnést k pultu, zaplatit a pak kniha Návrat na vinici (The Best Man, 2013) od Kristan Higgins byla moje. Další nová knížka. Skvělý pocit.

Typické malé městečko, a přece se našel skandál...

Faith Holand pracuje jako zahradní architekta. Málem si vzala za manžela svého kluka Jeremyho Lyona ze střední, gaye. Bylo by to legrační, kdyby z toho Faith nebyla tolik vynervovaná a zdeptaná. Každopádně se to změnilo, když se potkala s Jeremyho nejlepším kamarádem. Levi Cooper se po návratu z armády stal místním náčelníkem policie. Jako Jeremyho svědek nemohl mlčet, a poradil mu, aby šel s pravdou ven. Na svatbě, před knězem.

Příběh se točil kolem Faith a Leviho. Kapitoly z jeho pohledu a jejího. Když jsem si odmyslela kýč, nebylo to nejhorší.

Hodnocení knihy: Vypadalo to tak slibně. Těšila jsem se. A pak se začetla a s počtem obracených stránek mi docházelo, že ani nejlepší vtipné historky nebo narážky nepomůžou. Prostě jsem musela drtit zuby víc, než normálně. Styl psaní ušel, ale. Pořád tam bylo jedno "ale", které dotíralo.

Snídaně u Tiffanyho - Truman Capote

2. března 2017 v 12:36 | Lola Kiss |  Beletrie
Těšila jsem se, že se podívám na knižní předlohu, která dala světu film s Audrey Hepburn. Přiznám se, že jsem byla rozčarovaná, když jsem se podívala na tak tenoučkou knížečku. Ale co. Vzhled není všechno a zvláště knihy by se neměly soudit jenom podle obalu. Truman Capote psal svižně, výstižně a překvapil mě.

Myslím, že jsem si Snídani u Tiffanyho oblíbila hlavně kvůli herečce, která ztvárnila Holly. Snídani u Tiffanyho (Breakfast at Tiffany's, 1950) jsem přečetla za jednu hodinu, když počítám výlet do kuchyně pro večeři a pak do koupelny pro kartáč na kočičí chlupy. Každopádně jsem se nemohla zbavit dojmu, že mi tam něco nesedí. Asi hlavně na začátku a pak ke konci, kdy jsem měla problém uvěřit, že se jedná o tutéž postavu. Holly Golightly byla jako chameleon a pravdu říkala jako poloviční lži.

Hollyina postava mě dostávala. Jednou jsem uvedla, že svět nebyl připravný na ni, anebo Holly nebyla natolik dospělá, aby se naučila žít, ne přežívat. Hnát se za sny je fajn, ale legrace se časem rozplyne. Hollyin věk mě trochu překvapil, protože neodpovídal. Devatenáct let neodpovídalo tomu, o čem se autor snažil přesvědčovat.

Fred, jak říkala Holly svému sousedovi z bytu nad jejím, byl spisovatel a stejně jako jiní muži se zamiloval do holky, která předstírala, že je dospělá. Spokojil se s rolí kamaráda, a bral Holly jako lásku, jako múzu, na kterou nedosáhne. Velmi poetické u prózy tak expresivní.

Každopádně jsem se rozhodla, že se musím na film znovu podívat, co jiného mě tak dostalo? Když si vzpomenu na film Šaráda nebo hodně profláknuté Prázdniny v Římě. Snídaně u Tiffanyho je klasika.

Kam dál