Horká krev (New Orleans #1) - Lisa Jackson

17. března 2018 v 14:24 | Lucka Šišková |  Beletrie
Vyhlédla jsem si něco nového a pokusila se dát další šanci knize od Lisy Jackson, a to prvnímu dílu ze série New Orleans, Horká krev (Hot Blooded, 2001).

Hlavní postavou je psycholožka Samantha Leedsová, která pracuje v rádiu a uvádí svůj noční pořad Půlnoční zpovědi. Vždy vybere nějaké téma, lidé jí volají a ona si s nima povídá, pomáhá jim.

Právě se vrátila z dovolené, když jí někdo začal posílat výhružné dopisy, volal jí a dokonce se mu podařilo dovolat do přímého vysílání. Představil se jako John.
Samantha se to pokoušela zvládat sama a zatím do toho policii nechtěla tahat. Její šéf byl nadšením bez sebe, protože to zvyšovalo rating. Nic lepšího si nemohl přát.

Jenmože to nebylo jediné, co se v New Orleansu odehrávalo. Někdo vraždil prostitutky. Nutil je vzít si rudou paruku, položil na stůl stodolarvku se začerněnýma očima a zabíjel je růžencem přehozeným kolem jejich krku. Vyšetřovali to Rick Bentz a Reuben Montoya. Jak se ukázalo, New Orleans ukrývá nového sériového vraha. K tomu se jim dostane do ruky případ Samanthy, kdy vyšlo najevo, že po ní jde stalker.

Dobrý Bože... On mě chce zabít! Srdce jí sevřela hrůza. Zadívala se mu do očí zakrytých slunečními brýlemi a ihned to poznala.

Do sousedního domu se nastěhoval Tyler Wheeler, který píše knihu a je bývalým policistou. Seznámí se se Samanthou, ale jeho úmysly jsou zištné. Samantha před lety pracovala v rádiu, kdy se jí svěřovala jedna mladá dívka. Ta nakonec spáchala sebevraždu a Samantha práci v rádiu opustila. Stáhla se. Přestěhovala se. Tyler měl důvod, proč chtěl mluvit právě s doktorkou.

Nápad napsat knihu nosil v hlavě už dlouho. Hodně dlouho... Vlastně už od doby, kdy sloužil jako polda v Houstonu.
Bude se asi muset s hodnou doktorkou Sam setkat osobně.

Bylo to napínavé a dobře napsané, ale stejně jsem našla pár detailů, co mě na doktorce štvaly. Nebyla dokonalá a to ani nečekám, ale stejně jsem se nemohla smířit s tím, že psycholožka by se chovala právě takhle. Jsou to drobnosti, co mi nesedí.
 

Noční lov (Erika Fosterová #2) - Robert Bryndza

17. března 2018 v 13:49 | Lucka Šišková |  Beletrie
Těšila jsem se jako malá, chtěla jsem se do knížky, co nejrychleji pustit. Noční lov (The Night Stalker, 2016) jako druhý díl ze série (první díl: Dívka v ledu), co na sebe navazují, ale lze je číst i samostatně. Autorem je Robert Bryndza.

Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je původem Slovenka, ale provdala se a pracuje v Londýně. Přestěhovala se do malého bytečku, spartánsky zařízeného. Budou to skoro dva roky od smrti jejího manžela Marka. Mluvila o tom i s šéfem Marshem.

Erika se k němu otočila. Oči měla doširoka otevřené a nemrkala. "Jediná věc, která bymi mohla zabránit v tom, abych ho dostala, je smrt. Jeho, nebo moje."

Práci věnuje svou veškerou pozornost. Jejím blízkým přítelem se stal forenzní patolog Isaac Strong, i když si to na začátku Erika neuvědomuje.

Vražda praktického lékaře Gregory Munroa. Zdrogovaný, svázaný a nahý nalezený na posteli, s pytlem převázaným okolo hlavy. Eričin šéf, Paul Marsh se domníval, že se jednalo o vraždu mezi homosexuály, ale Erika to odmítala přijmout. Něco na případu nesedělo.

Ani poučení, že Eričino chování by ohrozilo její možný postup, ji nezábránilo pokračovat "ve svém stylu".

Těsně předtím než Eričin tým musel případ předat, objevila se další vražda, která odpovídala té předchozí. Moderátor talk show Jack Hart, bývalý žurnalista. Nahý, zdrogovaný, svázaný a udušení pytlem. Erika si umínila, že toho vraha dostane.

"Opravdu si myslíte, že ho zabila ženská?"

Simone Mathewsová pracuje jako sestra, ale její pravý život začíná v noci. Trpí insomnií. Sedí u počítače a jako Noční pták si píše s Vévodou. Simone má určitý seznam, který musí vyřídit. Potřebuje si odškrtat jména.

Utrpěla vážné popáleniny na prsou a břiše. Spáleniny se jí zanítily a nelidsky bolely, takže Stan neměl jinou možnost než ji odvézt k lékaři. Vnímala to jako možnost říct někomu o svém týrání, kterému je vystavená.

Erika nemůže s případem pohnout, sledují hodně vodítek a zatím nemají výsledky, jaké by chtěli nadřízení.

Třetí obětí byl spisovatel Stephen Linley, přítel Isaaca Stronga. Jejich vztah byl nestálý a po rozchodu se k sobě zase vrátili. Podezření padne právě na forenzního patologa. Erika je nucena případ předat. Ví, že musí zjistit pravdu a nenechá Isaaca sedět ve vězení.

Využila svoji "dovolenou", aby pátrala. A málem skončila jako další oběť.

Hlasy - Ursula Poznanski

17. března 2018 v 13:28 | Lucka Šišková |  Beletrie
Pustila jsem se do druhého dílu od Ursuly Poznanski v sérii s Beatrice, a sice Hlasy (Stimmen, 2015). Nemohla jsem se dočkat, protože po Slepých ptácích jsem potřebovala vědět, co bude dál. Nezklamala jsem se.

Beatrice Kasparyová se dostala do křížku se svým exmanželem. Už zase. A tentokrát to bylo kvůli pozdnímu vyzvednutí dětí ze školy. Už zase. Achim jí řekl, že to takhle nenechá a Beatrice pak obdržela dopis od právníka. Achim žádá, aby děti byly svěřeny výhradně do jeho péče.

Stala se vražda a Beatrice se musela dostavit na psychiatrické oddělení, kde byl na stole zavražděný doktor Schlager. Mladý a slibný doktor, který měl na sobě naaranžované plastové nožíky, z krku mu trčel kus kovu. Drasche zajistil místo činu a sbíral důkazy, bohužel jich moc nebude, každou noc se tady na ošetřovně vybavení desinfikuje. Musí se tedy počkat na výsledky pitvy od Vogta.

"To je možné," odpověděl Florin. "Ale vězměme si třeba právě Waltera Trimmela, jemuž matčin hlas přikázal, aby slízal krev z podlahy. Kdoví, co všechno požadují jeho hlasy nebo hlasy jiných pacientů."

Zatímto vypadá tak, že Beatrice nemůže mít děti a zároveň práci jako policajtka. Nejde to dohromady. Jo, přesně takhle to působí při čtení.

Alespoň se může spolehnout na Florina Wennigera, kolegu z práce. Vyrazili si spolu na koncert jeho bratra, klavíristy. Bohužel museli divadlo opustit a jet znovu do nemocnice, kde byla nalezena další oběť. Mladá pacientka, která údajně vyskočila z okna. Pak skončí další pacient na intenzivné péči.

Beatrice si všimne, že jedna pacientka je zvláštní. Prý to nesouvisí s tím, kdo ve skutečnosti pacientkou je.

Pak následuje další vražda, a sice ošetřovatele. A jedna pacientka zmizí. Nikdo ji nemůže najít.

Na konci knihy jsem byla pořádně rozhořčená a naštvaná. Ne kvůli knize, ale kvůli příběhu, který se odehrával v léčebně.
 


Nightingale Way - Samantha Young

17. března 2018 v 13:02 | Lucka Šišková |  Beletrie
Poslední díl ze série Dublin Street Nightingale Way (Moonlight on Nightingale Way, 2015) od mojí oblíbené autorky Samanthy Youngové. Je jasné, že jsem si ho nemohla nechat ujít. Navazuje totiž na předhoczí díl Scotland Street, s Shannon a Colem.

Logan James MacLeod vyšel z vězení, kde strávil dva roky. Jeho sestrou je právě Shannon (Scotland Street) a díky známosti s Colem a jeho početnou rodinou, získal Logan práci managera v Bradenově (Dublin Street) klubu Fire. Všechno by bylo pro něj v pořádku, kdyby nepotkal svou sousedku.

"Nemusíte se chovat tak nepřátelsky. Měla byste zauvažovat o tom, že se přestanete chova jako upjatá stará panna."

Grace Farquharová pracuje jako redaktorka na volné noze. V současné době rediguje romány pro spisovatele, co je vydávají sami. Její pracovní rutinu naruší nový soused. Vlastně to jsou zvyku, které vyluzují sousedovy společnice. Hádka s Loganem na sebe nenechala dlouho čekat.

"Velmi bych ocenila, kdyby si vaše přítelkyně přestala sušit své nejmenované svršky na veřejném schodišti." Znechuceně jsem ukázala prstem na tanga.

Sledovat ty dva, jak neví, co si s tím druhým počít... K nezaplacení. Pak tam spadla atomovka. Grace a Logan se hádali, když se tam objevila patnáctiletá Maia, Loganova dcera. Netřeba dodat, že o ní nevěděl a byl z toho v šoku.

Pomalu, s ponurýma očima přikývl. "Stalo se to skoro před šestnáctilety. Tehdy nám bylo teprve sedmnáct." Prudce vstal. "Kurva. Kurva, kurva, kurva!"

Právě díky Maie si ti dva našli cestu k sobě, ale předtím...

Vybuchla jsem smíchy. "Ano, na rande. Občas na nějaké jdu. Musím se sice hodně přetvařovat, ale nějak to zvládnu."

"S kým?" vyštěkl Logan přes kuchyňský pult.

Grace musela od vlastní rodiny utéct, protože matka a bratr ji terorizovali, její otec s ní manipuloval. Logan se svou rodinou nemluvil kvůli jejich chování k Shannon. Logan zmlátil Shannonina násilnického přítele, když zjistil, že se ji pokusil znásilnit. Šel za to do vězení a rodina to dávala za vině Shannon.

Začátky vztahu byly hlavně o důvěře a získání jistoty. Jistoty, že se můžou jeden na druhého spolehnout. A to nebylo jednoduché. Poslední zkouškou bylo, když se na scéně objevil Shannonin bývalý a Gracein otec.

Vražda v Orient Expressu - Aghata Christie

12. března 2018 v 15:28 | Lucka Šišková |  Beletrie
Nakonec je to tady. Dostala jsem se ke knižní předloze Hercula Poirota. Vražda v Orient Expressu (Murder on the Orient Express, 1934) od Aghaty Christie. Trvalo dlouho než jsem našla knížku, co by mě zaujala. Možná tomu trochu přispěl i film - neviděla jsem ho -, že se mi dostala do povědomí.

Jestli jsem si představoval seriálovou postavu? Herec mi s literární postavou ladil, ale pořád nemůžu dostat z hlavy úvodní popis Poirota, konkrétně jeho hlavy.

"Mužíček sundal klobouk. Ten má ale lebku jako vajíčko!"

Příběh začal na nástupišti, kdy Hercule Poirot odjížděl do Cařihradu. Byl by tam i dojel a minul by vraždu Ratchetta, kdyby nedostal naléhavý vzkaz. Musí se neprodleně vrátit do Londýna. Naštěstí se mu na poslední chvíli podařilo sehnat kupé, a to díky jeho příteli, řediteli železniční společnosti, panu Boucovi.

"... Pane Poirote, měl bych pro vás kšeft."
Poirotovo obočí se trochu nadzvedlo.
"Moje clientele, monsieur, není v současné době příliš početná. Jen zřídkakdy se ujmu nějakého případu."

Vlak k ránu zůstal stát, neboť zapadl do závějí. Poirot byl probuzen a měl za úkol vyřešit, kdo vraždu spáchal. Takže společně s Boucem a řeckým lékařem Constantinem začali vyslýchat pasažéry. Zavražděným byl Ratchett, jehož skutečné jméno bylo Casetti - vůdce gangu, který unášel děti.

Na konci knihy jsem se rozčilovala, protože Poirot měl vrahy chytat. Pak mi zasvítila žárovička. Chytat, ne zatýkat a předávat spravedlnosti. Stalo se to, co by běžně lidé chtěli, ale zákon by tomu odporoval.

Dívka v ledu (Erika Fosterová #1) - Robert Bryndza

12. března 2018 v 15:11 | Lola Kiss |  Beletrie
Tahle kniha Dívka v ledu (The Girl in the Ice, 2016) od Roberta Bryndzy, se mi dostala do ruky jako vánoční dárek. Znala jsem ten titul už předtím, ale nekoupila jsem si ho.

Robert Bryndza je britský autor, který žije se svým manželem na Slovensku. Jeho vztah se mírně projevil v knize, kde se ozvalo pár vět ve slověnštině a narážek. Jeho stránka: www.robertbryndza.com.

Hlavní postavou je Erika Fosterová, detektiv šéfinspektor, která se vrací z ústraní zpátky do služby. Dvacetpět let pracuje jako policistka v Manchasteru a během poslední operace přišla o manžela Marka. Nedokázala se s tím úplně vyrovnat, takže měla placené volno. Povolali ji do Londýna, když se v zamrzlém jezeře našlo tělo mladé dívky.

Součástí knihy jsou pasáže, kdy se děj ukáže z pohledu vraha nebo lidí, co se mají stát jeho další obětí. Rozhodně to upoutá pozornost.

"A v tu chvíli jsem ji praštil do tváře. Nevypadala překvapeně, jen zklamaně. Když jsem udeřil znovu, s větší silou, zdálo se, že se odevzdává svému osudu. Další zklamání do sbírky... Vytrhl jsem jí chomáče vlasů... Zlomil jí nos... Překvapeně vypadala jen v okamžiku, když jí moje ruce svíraly krk déle než minutu. V ten okamžik pochopila, že umře."

Její kolegové, detektivové Mossová, Peterson a Isaac Strong jí už na začátku řekli, že tohle bude případ, kdy musí jednat s aristokraty. Erika si měla vzít rukavičky, ale bohužel to není její styl. Při informování o smrti rodiny Erika vybouchla a Peterson ji musel "jemně" vykázat z domu. A pak si Erika vyslechla přednášku od Marshe, svého šéfa.

Díky Erice jsem pochopila výraz "tvrdá žena". Dokonale to vystihuje. Na druhou stranu se Erika do případu ponořila až moc.

"Fosterová, jednu věc jste nikdy neovládala, a to je politika síly. Kdybyste to uměla, možná bychom teď vedli tenhle rozhovor v opačných pozicích."

"Jo. No, já se řídím určitými principy."

Sice jsem se na konci ušklíbla tomu klišé, ale i tak... paráda.

Jak se postupem času ukázalo, nebyla to jediná mladá dívka. Erika zapátrala v minulosti a zjistila, že další dívky byly zavaržděné stejným způsobem. Nikdo jim nevěnoval pozornost, protože se jednalo o cizinky, které byly nucené k prostituci.

Dívka v ledu se mi dostala pod kůži a byla to jedna z těch knih, kdy ečekáte tenhle výsledek.

Jak z toho ven nebo dovnitř III

7. března 2018 v 22:12 | Lucka Šišková |  MY NOVELS
"Já nikam nejdu." prohlásila jsem a zabořila se do gauče.

"Ale jo, půjdeš. Zvedni ten zadek. Hned." Anežka nebyla naštvaná, jenom nasraná.

"Ne." zatvrdila jsem se a přestala špulit pusu. Nejsem malý dítě.

"Potřebuješ vypadnout a užít si. Třeba tam někoho potkáš. Nemůžeš to v sobě dusit." Provrtávala jsem jí pohledem.

Ta malá potvora.

Anežka zastává post mojí nejbližší kamarádky, defakto rodiny. Takže jsem jí řekla, že svýho šéfa znám mnohem víc než říká pracovní smlouva. Nezacházela jsem do detailů, ale Anežka si udělala představu. Živou představu, jelikož pracuje jako grafička a taky miluje Hru o trůny.

"Seš strašná."

"Já vím, tak honem." Zatímco si Anežka kecla na barovou stoličku v kuchyni, já se převlíkala v ložnici.

Její firma pořádá večírek pro nového klienta s tématikou: Hádej, kdo jsem? Jedná se o firmu, která vyrábí a prodává benátské masky, kostýmy, doplňky nejen pro reklamy nebo filmy, ale i pro celebrity.

"To si nevezmu." Zavrtěla jsem hlavou a odstrčila její ruku.

Podávala mi paví masku! Paví!

Zlatá filigránová maska s černou saténovou stužkou a drobnými pavými pery.

"Do prdele, Terezo." Připlácla mi ji na prsa, takže jsem ji bezděčně chytila.

Další debata se nekonala.

Jakmile jsme vešly do prvního patra, kde firma pořádala meetingy, semináře a kurzy, hledala jsem mojí pusu na zemi. Nepoznávala jsem to. Výzdoba mi brala slova. Bylo to jako ocitnout se v úplně jiném světě.

"Úžasný, viď?" Anežka do mě strčila a vedla k baru.

Rozhlédla jsem se kolem a uklidnila, všichni měli ty hloupý škrabošky. Nakonec to nebude taková nuda.

Vypila jsem trochu víc, a přesně jak mi Anežka prorokovala, seznámila jsem se s jedním úžasným chlapem. Vtipný, pohotový a nebral si servítky. Neptala jsem se, co dělá, ani mě to nezajímalo.

"Jsi tady sama?" zeptal se, a najednou byl o něco blíž.

"S kámoškou."

Nadechla jsem se, že mu navrhnu vypařit se spolu.

"Hned budu zpátky." Pousmál se a s mobilem u ucha odešel.

Kruci.

Pátrala jsem pohledem v davu a zachytila Anežku. Ihned se ke mě vydala a zářila. To u ní znamenalo jediný, měla novýho chlapa. Přemítala jsem, o kom mluvila naposled. Tom? Adam? V tom jméně bylo ´m´.

"Kam se vydal Patrik?"

Patrik? Kdo?

"Ten, co telefonoval?" Napomohla mi. Asi jsem vypila víc. Rychle jsem skleničku odložila.

Pokrčila jsem rameny. "Netuším. Ale ty mi hned vyklop, proč svítíš jako sluníčko." Jednu věc Anežka neuměla. Udržet pusu zavřenou. Když to byla senzace, musela se o ni podělit. A taky že byla. Seznámila se s jedním, co vypadá jako John Sníh.

"Užij si to."

"Ty taky."

Procházela jsem davem směrem ke dveřím za tím cizincem, když na mě Anežka houkla. A to byla velká chyba. Moc moc velká.

A opilecká chyba.

Otočila jsem se na ni, napodobila její gesto a zády do někoho vrazila.

Zavýskla jsem a málem skončila na zemi. Někdo mě chytil.

Měla jsem skončit na zemi.

"Díky." vypravila jsem ze sebe a zaznamenala, že moc hezky voněl. Přejela jsem mu po prsou nahoru a chytila se ramen.

Kéž bych to neudělala.

Proč jsem vůbec pila?!

"V pohodě?"

"Jasně." Zvedla jsem hlavu s úsměvem a koukala do šéfových očích. Radek. Radek byl tady a držel mě.

Nepustila jsem ho. I on měl pořád jednu ruku na mém pase a druhou na paži. Všechno kolem zmizelo. Hluk. Lidi.

"Nepůjdeme se projít, cizinče?" zašeptala jsem.

Nejradši bych se neviděla.

Ať už chtěl říct cokoli, mlčel. Vzal mě za ruku a vedl pryč. Na chodbě jsem se k němu přitiskla a políbila ho. Bylo to ještě lepší než předtím. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala. Co hůř, co jsem chtěla.

"Tudy." Zavedla jsem ho do čekacího salonku v přízemí.

Věděl, že to jsem já. Stejně jako já věděla, že je to on. Stejně jsme se rozhodli předstírat, že se neznáme.

Rozpenula jsem si na boku šaty, aby mi šly lépe stáhnout. Na nic nečekal, v mžiku byl u mě a přitiskl mě na zeď.

"Nech si masku." zašeptal.

Měla jsem ho zastavit. Jenže...

Zaryla jsem mu nehty do nahého ramene a prohnula se v zádech. Věděl přesně, co jsem chtěla.


Pořád jsme byli napůl oblečený, ani jsem se nenamáhala svléknout. Stačilo k tomu: "Chci tě ošukat. Tady. U zdi."



Díl první: http://lola-kiss.blog.cz/1801/jak-z-toho-ven-nebo-dovnitr
Díl druhý: http://lola-kiss.blog.cz/1802/jak-z-toho-ven-nebo-dovnitr-ii

Jediná pravda - Olle Lönnaeus

10. února 2018 v 9:53 | Lola Kiss |  Beletrie
Asi jsem šplápla vedle. Bohužel to není poprvé a pochybuji, že to bude naposledy. Jediná pravda (En Enda Sanning, 2012) od Olleho Lönnauese.

Děj se odehrává ve Švédsku a hlavní náplň tvoří střety názorů na náboženství a přistěhovalce. To by ještě nebylo tak hrozné, kdybych z knihy neměla pocit, že je roztřístěná. Nevěděla jsem, kam bych ji měla zařadit. Skákalo se od jednoho k druhému.

Joel Lindgren se vrátil po letech do rodného města Österlenu, aby zkusil napsat knihu o svém životě, kdy jako mladý kluk utekl z domova a přidal se k sektě. Přitom se snažil vyhýbat svému otci Martenovi. Hned na začátku zavolal Marten synovi, a ten když se dostal k němu domů, našel Martena mrtvého. Visel oběšený v obývacím pokoji.

Ještě nikdy jsem takový pocit odporu vůči postavě, jako právě tady u Joela, necítila. Způsob, jakým ho popsal autor, mě nutil chtít se od něj dostat co nejdál, jako by mě mohly i samotné stránky s jeho jménem ušpinit. Joela jsem si v jednom kuse představovala jako čuně.

Kriminální inspektorka Fatima al-Husseini pracuje v Ystadu a jako jedna z prvních policistů se dostala na místo činu do Martenova domu. Ihned si všimne nápisu na zdi a vyšetřování pátrá v řádách muslimských radikálů. Prohlížejí internetové stránky, monitorují hovory. Fatima dostane pozvání, aby se přidala k tajné policejní organizaci Säpa a pomohla jim vyslechnout prvního podezřelého.

Sem tam byly v knize překlepy, ale dalo se to snést.

Jak se příběh rozebíhá, Joel začíná pátrat na vlastní pěst, kdo mohl zabít jeho otce. Zjišťuje, že měl přítelkyni a pak také se dozvěděl o Martenových obrazech, které mohly zapříčinit jeho smrt. Namaloval na ně prase s plnovousem a turbanem na hlavě. Fatima vyslýchala podezřelého Usámu al-Dina, chodila navštěvovat otce s demencí a nakonec se vrátila do Martenova domu a začala si víc všímat Joela.

Kdo byl vrahem Martena? Tohle jsem opravdu nečekala.

Jak z toho ven nebo dovnitř II

7. února 2018 v 22:16 | Lola Kiss |  MY NOVELS
Byl to právě týden, co jsem pracovala pro Radka, když se na scéně objevila postava z minulosti.

"Čau Terko, tak dlouho jsem tě neviděl. Jak se máš?"

Robert, dvoumetrový dobrák, co si občas neviděl du pusy. Všichni, kdo ho znají mu říkají Dom. Ten chlap je fakt obrovský.

"Ahoj. Tak dlouho to není." Zakousla jsem se do jazyka, než jsem se zmínila o té kolaudaci. Protože myslet na kolaudaci automaticky znamenalo myslet na tu noc s Radkem. Mým šéfem.

"To bych neřek, holka." Byl o rok starší než já, a pořád jsem si vedle něj připadala jako mrně v první třídě.

"Co tě sem vede?" zeptala jsem se a mrkla na Radkovy dveře.

Nemyslím si, že by si Dom pamatoval s kým jsem odcházela, ale... jistota je jistota. Čím dřív vypadne, tím menší existuje možnost, že se potka-

Ne! Ani jsem si to nemyslela. Ne, odvolávám. Nemyslela jsem na-

Dom mi vysvětloval, proč že sem zavítal, když dveře práskly.

"Terezo-" Radek se zasekl a civěl na Doma.

"No to mě poser." vyhrkl Dom a tikal pohledem mezi náma.

Jo, je to v háji.

"To je ten chlápek, cos s nim vodešla, ne? On ti teď dělá šéfa?" Dom se uculil a než mohl Radek omdlít kvůli zadrženýmu dechu, Dom pokačoval. "Nebo ti dělá i něco jinýho?"

Ten debil k tomu ještě zahýbal obočím.

"Drž hubu." řekla jsem mu a sledovala šéfa.

A sakra.

"Terezo, až skončíš tady s pánem, chci tě v kanclu." S tím, a pokerovou tváří se odporoučel.

Dom se chechtal jako blázen. "Takže-" Dom se zajíkal a utíral si slzy.

"Okažitě se pakuj, a jestli o tom někomu cekneš, budeš kulhat. Hodně kulhat a hodně hodně dlouho. Jasný?" Zadívala jsem se mu pevně do očí, aby pochopil a pak na rozkrok.

Pochopil.

"Terezo." Radek zavrčel do interkomu.

"Jo, jo. Jdu." No, horší už to nebude.

Nestačila jsem zavřít dveře, protože mě Radek čapl za ruku a vtáhl dovnitř. "Kdo to do prdele byl?"

Pořád mi svíral ruku a z jeho dechu jsem cítila Orbitky. Takhle zblízka jsem ho ještě neviděla. Teda za denního světla myslím. Vypadal líp než si pamatuju. Ale voněl stejně...

"Terezo." Stačilo jedno slovo a já si uvědomila, že mi to bylo vidět na očích. Nikdy bych nemohla hrát karty a blafovat.

"Jeden z těch, co byly na té párty. Víš, jak jsme se pak vytratili a šli-"

"Jo, to mi došlo. Co tu chtěl ten tvůj kámoš?" Ten tón se mi nelíbil. Jako by mě obviňoval.

"Byl tady náhodou. Nezvala jsem ho." Zkusila jsem vyprostit ruku, ale držel mě pevně. Ne tolik, aby to bolelo, ale dost na to, aby... Jo, došlo mu to.

To byla jedna z věcí, proč jsme se vytratili z večírku a zamířili ke mně. Táhlo nás to k sobě.

"Myslíš, že to někomu řekne?" Sice mi pustil ruku, ale pořád stál blízko. Moc blízko.

"Dom je, no, drbna. Sice to nikdy nepřiznává, ale vyslepičí všechno. Podle něj je to jenom šíření informací, na které mají lidi nárok." Radek pootveřel rty, chtěl něco říct, ale rozmyslel si to.

"Takže to vyslepičí?" Pousmál se, nešťastně.

"Víš, co? Nebudeme z toho dělat vědu, jo? Spali jsme spolu. Teď spolu pracujeme. Co bylo, bylo." řekla jsem a lhala. Co bylo, je pořád. Pořád cítím to napětí, pořád myslím na to, jak jsme skončili na gauči. Pořád myslím na to, jak jsem si ho osedlala. Pořád si vybavuju, jak převzal vedení on, jak-

"Jasně, co bylo, bylo." Radek se na mě podíval a bylo to jasný jako facka.

Lhali jsme si do kapsy.

Takže tohle teď bude můj život? Skvělý. Budu dělat s chlapem, se kterým jsem spala a pořád mě to k němu táhne. A co hůř? Není to jednostranný. To, jak se mu rozšíří panenky, když stojí blízko. Jak mi koukne na zadek a má pootveřený rty, když se sehnu. Ale co je horší, pokaždé, když se ráno na mě podívá, než mu dojde, kde se právě nachází, má ten výraz. Ten samý, co měl tu noc.

Je to jak pošahaná telenovela.

Zatraceně.

Jak dlouho to vydrží? Uchechtla jsem se. Špatná otázka. Správná zní, kdo z nás dvou odpálí ten soudek? Přiznejme si to, ještě jsme spolu neskončili.


První díl: http://lola-kiss.blog.cz/1801/jak-z-toho-ven-nebo-dovnitr


Hranice

25. ledna 2018 v 12:00 | Lola Kiss |  Tvář démona
Nenávist není nikdy bezdůvodná. Hodně lidé by o mně řeklo, že jsem hodná, poslušná holka, která je spolehlivá a strašně milá. Málokdo by však tušil, že jsem schopná, jak se to říká, vášnivě nenávidět? Ano, přesně takhle. A stejně jako u jiných lidí, i u mě se nenávist postupně vyvíjela. Byl to čas, který ukázal, čeho všeho jsem schopná.

Nikdy nepodceňujte sílu, která se schovává uvnitř a čeká.

Hodná holka většinou věci snáší a právě to jí vyslouží takový přídomek jako hodná, milá nebo se svatou trpělivostí. Jenomže, co když toho má hodná holka dost?

A pak jednou... Prásk!

Najednou ji nikdo nepoznává a nikdo nechápe, kde se to v ní bere.

Ochota snášet a tolerovat, se rozplynula. Zmizela rychle do nenávratna. Je to úleva. Můžete volněji dýchat. Můžete přestat držet jazyk za zuby, protože to by od vás očekávali.

Kam dál