Abúzus alkoholu

28. listopadu 2016 v 11:07 | Lola Kiss |  Moje téma týdne

Fáze závislosti na alkoholu, pokud to tak nazvu, se dá definovat podobně jako drogová závislost (LSD, pervitin, amfetamin, marihuana, heroin, morfium, kokain,…). Jedná se o látku s psychoaktivními účinky, a při užívání by se mělo vyvarovat nadměrnému požívání. Můžeme nějak rozpoznat, kdy nemluvíme o přiťuknutí na zdraví, ale o propadnutí návykové látce? Každý si vytvoří základní skupiny a určí si kritéria, podle nichž se bude rozhodovat. Věci jdou jednoduše i složitě. Vybrala jsem nejjednodušší variantu.

Stupeň 1: chtějí si to vyzkoušet - chtějí zjistit, jak to chutná, jaký to bude mít na ně účinek

Stupeň 2: pijí příležitostně - na oslavě s přáteli, nový kolega v práci (jedná se o rituály, kdy je ve společnosti zvykem pozvednout skleničky)

Stupeň 3: občasné užívání - jednou za týden si nalije, dostane se do vypjaté situace a potřebuje se uvolnit, chce "nic necítit"

Stupeň 4: závislost - jediné, co chce, na co myslí, je alkohol (nezajímá ho rodina, práce, přátelé, zapomíná na své koníčky,…)

Na obrázku je vidět mozková aktivita během testování paměti. Vlevo je obrázek člověka, který není závislý na alkoholu. Paměť je v pořádku a funkce mozku jsou zachovány. Vpravo je obrázek závislého člověka, který byl sice během testování střízlivý, ale aktivita v mozku byla nepatrná - dalo by se hovořit o zanedbatelné aktivitě.

Důvody, proč lidé pijí nelze rozškatulkovat do krabiček a hezky je nadepsat. Všechno je proměnlivé a najít nějaký vzorec pro výpočet, kdo je nejvíce ohrožen, nebude fungovat. Nemůžeme obsáhnout všechny x, y, z.

Zpověď alkoholika:
"Co děláš?" zeptal se opilce, kterého našel tiše sedět mezi hromádkou plných a hromádkou prázdných lahví.

"Opíjím se," řekl opilec dutě.

"A proč se opíjíš?" chtěl vědět malý princ.

"Abych zapomněl," odpověděl opilec.

"Co chceš zapomenout?" vyzvídal malý princ, kterému ho najednou přišlo líto.

"Chci zapomenout na svůj stud," svěřil se opilec a hlava mu klesla na prsa.

"Za co se stydíš?" optal se malý princ, chtěl mu nějak pomoct.

"Že se opíjím." Dokončil opilec větu, po které se rozhostilo ticho.

(Malý princ, 2016, Antoine de Saint-Exupéry, str. 44)


1) Nezletilí

Večer se posadí na lahvičku v parku u nádraží, nebo autobusové zastávky, nebo se kecnou rovnou pod lampu na dětském hřišti a vytáhnou flašku, kterou jim koupil někdo starší nebo ji ukradli. A nechají flašku mezi sebou kolovat. Pijí, dokud mají co, a i pak se vždycky najde někdo, kdo jim dodá další. Rodiče doma mají alkohol a proč si tedy nevzít zadarmo doma, že? Lahve kolují a tělo, které není na příval alkoholu zvyklé, se rychle poroučí do stavu otupělosti, přehnané veselosti, dramatičnosti… vyberte si. Na každého má alkohol jiný vliv, většinou podle jeho osobnosti. Fakt, že padají zábrany, je pravdivý. Skončí to spaním venku a zvracením, nebo dojdou domů a tam zvrací, nebo v nejhorším případě otravou.

Doma vidí, že jejich rodiče si připíjejí nebo pravidelně dávají skleničku, tak proč by nemohli zkusit to, co dělá rodiče očividně šťastnými? Děti často přejímají vzory od rodičů, pak jsou to kamarádi, pak škola, aj. V podstatě vzory kolem sebe kopírují, a hledají si své vlastní já - svou identitu. Vzory zakoření a pak se většina diví, jak se to mohla stát? Proč k tomu došlo? Horší variantou je rodina, kdy jsou oba rodiče závislí do té míry, že dítě neví, co je správné a co špatné. Nyní pominu představy veřejnosti , protože co je pro někoho bílé je pro jiného černé. Raději se tedy pohybuju v šedé zóně.

Dalším častým případem by bylo opíjení jako způsob, jak získat pozornost svých rodičů. Jako by křičeli: "Podívejte se na mě, co dělám!" Očekávají, že když provedou něco špatného, rodiče si jich všimnou, budou s nimi mluvit, na chvíli se o ně budou zajímat. A co si dítě odnese? "Všimli si mě. Věnují mi pozornost. Takže to funguje." A bude se dál opíjet a vyžadovat si tak pozornost za cenu, kterou nedokáže pořádně pochopit. Proč by také měl, že? Osvědčilo se mu, že když bude pít, rodiče se mu budou věnovat. V tomhle případě nezletilí nehledají pochvalu, ale jakýkoli kontakt.

2) Mladiství

Střední škola, střední odborná škola, vysoká škola, vyšší odborná škola, gymnázia… Okruh přátel se rychle rozšíří a mejdany na sebe nenechají dlouho čekat. Tady nekolují lahve, ale alkohol teče proudem. Je to součást života, který se musí prožít - jak často říkají rodiče, kteří jsou někdy i pyšní, když se jejich dítě vrátí domů z večírků nadrané. Pořádně se opít a poučit se z toho, ano - opět je to šedá zóna. Vyzkoušet si svoje limity, by také mohlo být přípustné. Pořád se raději pohybuju v šedé zóně. Většinou se opijí a poučí se, ale někdy jim to přijde jako legrace, protože se ostatní "kamarádi" baví. Jenomže oni se baví na účet opilého. Opilost není zábavná nebo roztomilá.

Rodiče vidí svoje děti jako nejchytřejší a chtějí, aby byli jejich děti nejlepší. "Mě nezajímá, jakou známku dostal Pepa. Mě zajímáš ty." Věta, kterou často rodič použije a velmi nesprávně. To, že dětem řeknou, že jsou jedinečné, i když to z této věty nevyzní, nebo vyzní naprosto špatně, nepomůže zlepšit školní výsledky. Další větou: "Podívej se na Evu od sousedů. Je tak šikovná a dostává takové dobré známky." To hle je jedna z nejhorších vět, jaké můžete říct. Jak si pak budou připadat? A co budou dělat proto, aby se tak necítili? Vždycky jsou důsledky, které si lidé neuvědomí, ale měli si je uvědomit, protože mohly nastat. Většinou nastanou.

Opět se dostanu k tomu, že se snaží upoutat pozornost špatných způsobem. Bohužel, špatný způsob se jim vyplatí a ony v něm budou pokračovat. Co by pomohlo? Promluvit si? Většinou se nemluví, ale křičí, a pochopení té či oné strany se nikdo nedočká. Chodit v očarovném kruhu, opakovat stejnou chybu a očekávat jiný výsledek, atd.

3) Dospělí

Kdy se příležitostné popíjení stane závislostí? Pijete a pak si všimnete, že místo jedno skleničky si dáváte dvě. Místo jednoho piva najdete v ledničce celý kartón. Kdy je člověk závislý? Když si uvědomí, že si každý den musí dát aspoň skleničku. Kdy ví, že nedokáže přestat myslet na alkohol. Tvrdý alkohol je nejčastěji vyhledávám. Proč? Většinou člověka rychle odrovná. A pokud ne, výsledek je jasný. Člověk se stal závislým, protože ho pár skleniček nedostane do stavu tzv. blažené nevědomosti. Tělo si vypěstovalo odolnost a proto je potřeba dávku stále navyšovat. Navyšovat do té míry, že v paměti zůstanou černá místa. Schopnost soustředit se na něco jiného mizí. Hlavní je jenom zdroj toho, co předstírá, že s ním bude všechno v pořádku. A po fyzické stránce? Selhávání orgánů. Po psychické? Nevratné poškození kognitivních funkcí, trvalé poškození. Vyjmenovala jsem jen malé dílky skládanky.

Alkohol má fungovat jako smazání problémů, které tam stejně budou číhat a pak se proderou na světlo a stanou se ještě většími. Nečinností narostou a pak se situace, která se zdála být bezvýchodnou, jí opravdu stane. Existuje moment zlomu, kdy už pomoct nestačí. Nemůžete měnit něčí život, když dotyčný člověk o to nestojí. Co chtějí, aby zmizelo? Aby na to nemuseli myslet? Ztráta zaměstnání, ztráta člena rodiny, ztráta partnera, násilí, lékařský zásah do integrity člověka, po nehodě nejsou fyzicky schopni vrátit se do starých kolejí. Roli hraje příliš mnoho faktorů, které nelze vyjmenovat. Může to být i strach z neúspěchu, kdy si dopřejí panáčka na povzbuzení. Může to být pocit osamělosti. Může to být tím, že chtějí zapomenout na bolest. Jakoukoli.

4) Senioři

Přišli o životního partnera, se kterým na sobě byli závislí, protože rodina bydlí daleko a nechodí je pravidelně navštěvovat. Okruh přátel se také zmenšuje. Šance pracovat ve vyšším věku je mizivá, pokud to nejsou brigády. Koluje hodně předsudků. Někteří si říkají, že tomu dostojí a chovají se podle mylných představ. Stigmatizace, "nálepkování", je mocnou zbraní a většina lidí se přestane snažit dokazovat opak. Takže, aby si ulevili, napijí se a v kombinaci s léky, které mohou užívat. Ale to může platit i pro více lidí.

Řešení neexistuje, pokud ten člověk odmítá cokoli měnit. Jestliže mu někdo nabídne, že by mu pomohl přestat pít - nestačí to. Přestat pít nestačí, protože problémy kvůli kterým se pít začalo, tam budou pořád a navíc se k nim přidruží další. Okruh známých, kteří pijí hektolitry alkoholu, se stal nejbližší obdobou rodiny, protože oni přece nesoudí, že? Nebudou se dívat skrz prsty na jiného závislého. Bydlí v místě, kde to má kousek do hospody, kde na něj pokaždé čeká před příchodem sklenice, džbánek, protože v hospodě ví, že se ten "závislák" zastaví. Čeká se na něj. Čeká se to od něj. O práci člověk přišel a nemá peníze nebo prostředky na nový začátek. Narostly mu dluhy. Situace se vyhrocuje, když se k tomu přidají zdravotní problémy.

Jsou lidé, kteří dokážou pomoci. Jsou lidé, kteří vědí, co mají dělat a komu zavolat. Ale je to běh na dlouhou trať. Neexistuje zkratka. Ani problémy se nevyhrotily za jeden den. Postupně nabíraly na síle a stávaly se ohnivou bestií. A stejně jako hasiči bojují s ohněm. V případě závislostí pomáhají sociální pracovníci, psychologové, neziskové organizace, poradny, úřady práce. Jde o to vědět, kde hledat pomoc.

Zdroje obrázků:
 

Pro život cokoli

24. listopadu 2016 v 8:39 | Lola Kiss |  Ošklivá pravda
Zjistíte, že s postupem času vám ta práce nebude připadat tak vzrušující jako na začátku. Emma se těšila, jak bude pomáhat lidem, jak se bude podílet na tom, aby lidský věk se posouval za hranici sta let. Nebylo nic neobvyklého, že se orgán, který nefungoval, nahradil uměle vytvořeným. Nebylo ani žádnou novinkou, když si lidé požádali o nové srdce. V poslední době zájem o srdce prudce narostl. Považovala to za sezónní trendy. Minulý rok se na trhu vyskytovalo nejvíc poptávek na plíce.

"Subjekt č. 1 reagoval pozitivně." Přečetla si hlášení z pokoje 101, která znamenalo: hackování bylo úspěšné, ale automatická kontrola funkčnosti nastavená na dvě minuty, mechanismus uvedla zpátky do pohybu.

"Subjekt č. 8 reagoval negativně." Takže firma ztratila jeden mechanismus srdce, ale ten člověk…

Jo, na tohle si ještě nezvykla. Lidé, tedy subjekty, podepisovaly smlouvu, která je zavazovala k užívání výhod a varovala před možnými vedlejšími účinky.

Vedlejší účinky… Jo, pojmenovali to moc hezky.

Ema ověřila objednávku a platbu a poslala ji nahoru. Mechanismus srdce, novinka roku, měla přes sto tisíc zájemců. Slovo pokrok dnešní dění už nedokázalo vystihnout.

Před hodně dávnou dobou to byly umělé chlopně, dialýzy, mimotěláky, stroje, které vám připravily sendviče. A dneska? Dneska si v podstatě můžete objednat cokoli a oni vám to doručí do nemocnice a aplikují. Dostanete i kontrolní tablet, který je napojen na všechny nové součástky, co jste si objednali. Takže, pokud vás něco zlobilo, stačilo spustit program na rozpoznání selhání a voilá - chyba vyřešena.

"Jak to jde s novým projektem?"

"Pořád vychytávám mouchy. Poslední testování dopadlo dobře, ale stejně se dokázali nabourat do naprogramování a vyzkratovali ho." To byla jedna z nevýhod. Přestože bylo tělo vodičem a jistý mírný proud elektřiny mu protékal tělem, pro pumpu krve to nebylo dost. Bylo zapotřebí tam dodávat malé množství navíc. A právě na tom zatím ztroskotaly všechny pokusy. Zamyslela se. Skoro všechny.

"Ztráty?"

"Ne." Emma se pořád divila nadtím, jak rychle si lidé zvykli, že se v téhle branži neptají na lidské životy, ale na součástky, které je potřeba koupit, aby se nově vyvíjený orgán mohl znovu zprovoznit. Lidé, kteří souhlasili s testováním, za to nebyli placeni, ale pobírali jisté výhody, o kterých bylo lepší pomlčet. Ani Emma přesně nevěděla, jaké výhody její zaměstnavatel nabízí.

"Náhrady?"

"Jedna." Tolik se musí objednat, když subjekt č. 8 reagoval negativně. Jeden člověk.

"Pošlu ti seznam a vyber si. Doporučuju žadatele č. 368."

Emma kývla hlavou a sledovala náběráře. Jejich úkol byl jednoduchý, najít co nejvíc lidí, kteří chtěli získávat výhody a mít jako první přístup k "náhradním dílům" a nemuset za ně platit. Tedy, kromě jediné a poslední platby, co kdy udělají.

You know (překlad know - vědět, znát někoho)

9. listopadu 2016 v 16:35 | Lola Kiss |  Moje téma týdne
Tohle je podruhé, kdy jsem dorazila do možného nového zaměstnání a co se neděje. No, neděje se právě nic. Jak všichni mluví o spěchu nebo náročnosti, začínám mít podezření, že jsou to ty řeči, které se říkají před ostatními lidmi, aby se vysloužilo: "Seš tak dobrý/á že to všechno stíháš."

Ale ve skutečnosti to jsou hlavně lži. Všude kam přijdete vidíte pobíhat lidi, ale mají ve skutečnosti tolik naspěch? Rozhodně bych tipovala, že to nebude tak horké. A že by lidé pobíhali jako šílenci kvůli svému zdraví? To se musím jenom smát.

Skoro hodina nic nedělání mi připomíná den v dosavadní práci. Když máte nějaké úkoly, jupí!!! V opačném případě se zapřete do židle, sejdete níž a zíráte na strop. Jak dlouho? Dokud někdo nevpadne do kanclu nebo nezazvoní pevná linka nebo služebák. Věřte, že ani fb vás nezabaví na dlouho. Ani emailu, ani čtení časopisů či knih nebo sledování filmu na YouTube.

Prokrastince vládne světu. Proč? Pokud to jde, schovají se úkoly z dnešního dne na zítra, abychom mohli předstírat, že něco děláme. Za to nás přece platí, ne?

Nejsem jediná, kdo má podobnou náplň práce... Znám kamarádky, kolegyně etc. Každý někoho takového zná, ale nepřizná.
 


Temná hrdinka 2 Růže podzimu - Abigail Gibbs

9. listopadu 2016 v 7:35 | Lola Kiss |  Beletrie
První kniha Temná hrdinka 1: Večeře s vampýrem http://lola-kiss.blog.cz/1309/temna-hrdinka mě nenadchla, ale rozhodla jsem se dát další šanci a přečíst si druhý díl ze série Temných hrdinek. Růže podzimu (Autumn Rose A Dark Heroine Novel, 2014) od Abigal Gibbs byl v jistých ohledech lepší než první, ale pak jsem si uvědomila, že spisovatelka by potřebovala ještě trochu času.

Nejde o to, že by si neuměla vybrat dobrý námět, uměla, ale neuměla ho tak dobře podat, jak by si to příběh zasloužil. To, že jsou knihy propojené a v mezích dobře propracované, nezachrání myšlenku, co se vám vyklube v hlavě, když si přečtete první stránky. Není to úplně ono. Chtělo by to ještě něco, co mladé spisovatelce chybí na zkušenostech.

Vévodkyně anglická Autumn Rose z domu Věčného léta pracovala jako servírka v kavárně a chodila do státní školy, kde nejen studovala, ale také měla za úkol školu chránit před jinými temnými bytostmi, protože je Čaromocná.

Odfrkla jsem a vyhnula se pohledem zrcadlu, které by mi ukázalo jizvy táhnoucí se po celé pravé polovině těla. Do výše stehen se kroutily a zatáčely v odstínu světle červené, na bocích přecházely do nachova. Na pažích bledly do okrově žluté a na oblieji hrály do zlata.
- popis Autumn -

Po smrti babičky se nedokázala smířit s její nedořešenou vraždou. Věděla, kdo zná odpovědi, ale nedočkala se jich. Dalo by se říci, že život nežila, ale přežívala.

"Proč bych měla být samotář?" zeptala jsem se, aniž bych od ní odtrhla oči.

Vrátila mi pohled. Oči se jí rozšířily a po spáních jí začal stékat pot. Nervózně bubnovala prsty po okraji horního talíře, a když jsem se pohnula, abych sebrala pár jídelních lístků, zamračila se a vyjekla. Talíře jí vyklouzly z rukou a letěly k vykachlíkované podlaze.

Pohybem prstu jsem je zastavila v letu a vrátila zpátky na pracovní desku.

Jeho královská výsost Fallon z Athenei jako princ dostal za úkol dávat pozor na mladou věštkyni Autumn, vévodkyni. Bohužel o svém pravém důvodu jí neřekl, což by mohlo vyvolat rozkol mezi nimi, kdyby se autorka tolik nerozepisovala o jiných a méně vážných věcech.

"Co tady děláte?" zeptala jsem se a konečně mi došlo, že bych se měla zahalit. Ale i když jsem se snažila přitáhnout si cípy župánku, velký rozdíl v tom nebyl - nebyl dost dlouhý na to, aby zakryl mé titěrné kalhotky, a ne dost široký, aby mi přikryl hrudník. Uvědomovala jsem si, že nemám podprsenku.

Což bylo sice vtipné, ale tak trochu to postrádalo na smyslu. Kniha byla vedena jinak a tahle scénka byla spíš laciná než aby přiživovala napětí mezi postavami.

Hodnocení knihy: dala bych jí dvě hvězdičky, ale ty by se vztahovaly na nápad a vymyšlený svět, do kterého je příběh posazen. Jinak bych řekla, že postavy a děj byl jako překážkový běh. Nebylo to ucelené a odbíhání od tématu bylo spíš jako chytání se stébla. Čtení nezanechalo dobrý pocit, ale spíš vyvolalo lítost nad dobrým příběhem, ale špatně podaným. Jsou věci, které si máte promyslet dopředu, takže pokud se v knize zapomenete zmínit o důležitých událostech, nevracejte se k nim ve vysvětlování v další knize. Nedělá to dobrotu.

Princové mají přednost - Kieran Kramer

6. listopadu 2016 v 10:56 | Lola Kiss |  Beletrie
Jestli se mi první kniha Neslušná sázka od Kieran Kramer líbila, tahle mě dostala. Jako jedna z mála knih mě rozesmála a získala si mě. Princové mají přednost (Dukes to the Left of Me, Princes to the Right, 2010) srší vtipem a hlavní postavy okořeňují londýnskou společnost. Sáhnout do regálu po téhle knize byla dobrá volba.

Jednadvacetiletá Lady Poppy Smith-Barnes se v patnácti letech zamilovala do ruského prince Sergeje a po šesti letech se konečně znovu setkají. Poppy je členkou Klubu starých panen, který založila její teta a členkami jsou její nejlepší kamarádky Eleanor a Beatrice. Chtějí se vdát pouze z lásky. Poppy odmítá nápadníky s tím, že je zamilovaná a bude brzy oficiálně zasnoubená s vévodou z Drummondu.

Nicholas Staunton, hrabě Maxwell, žije na Seaward Hall daleko od Londýna, ale protože miluje dobrodružství, pracuje jako tajný agent. Kromě bratra Franka má ještě strýce, který je přes čtyřicet let nezvěstný. A jako nejstaršímu mu připadne nový titul. Jeho londýnský šéf mu hrdě oznámil, že je nyní vévodou z Drummondu a bude se ženit. Nicholas takovou myšlenku hned odmítá, on je přece nemožný starý mládenec a ženit se nemusí.

"Nemějte starost, Vaše milosti. Už jsme vám vhodnou nevěstu vybrali. Dívčin otec nevědomky najal jednoho z našich zaměstnanců, který současně pracuje jako soukromý detektiv. Podle všeho hledá právě vás."

Proběhla domluva, slovo dalo slovo a Poppyin otec nebránil Nicholasovi, když Poppy údajně tolik miluje.

Poppy se setkala na plese se Sergejem a k jejímu překvapení také s vévodou Z Drummondu.

"Rád vás zavedu, kam budete chtít, lady Poppy," prohlásil nebezpečným hlasem, při němž se jí divoce rozbušilo srdce.

"Nikam nejdu," odpověděla se zvednutou bradou.

Ví to? Ví, že Poppy tři roky předstírá, že je s ním zasnoubená... a šíleně ho miluje?

K čertu.

Ať už se schylovalo k čemukoli, nemohlo to být nic dobrého.

Hodnocení knihy: kdybych věděla, že vyjde další kniha, neváhala bych a rovnou si ji dala do Košíku na bux.cz. Jenom by to muselo být až po prosinci, protože jsem se zařekla, že si další knihy tenhle rok už neobjednám. Hm… Slovní přestřelka Poppy a Nicholase si musí každý oblíbit. S těmi dvěma se nikdo nudit nebude, protože sledovat dva sejné lidi, jak tvrdí opak, je k popukání.

Downside 1 Smrtící duchové - Stacia Kane

4. listopadu 2016 v 20:59 | Lola Kiss |  Beletrie
Někdy je to prostě náhoda, když se vám do ruky dostane knížka, kterou byste si nevybrali, ať už z jakéhokoli důvodu. Jednou z nich by byla i tahle, kdybych se nerozhodla odhlédnout od názvu titulu a přečíst i anotaci. První myšlenka byla: "Lovci duchů v ženském podání." Spletla jsem se. Kniha Smrtící důchové (Downside 1: Unholy Ghosts, 2009) od Stacie Kane nemá s Lovci duchů nic společného.

Hlavní hrdinka nebo spíše postava pracuje jako čarodějka pro Církev, která pomáhá lidem od té doby, co ostatní náboženství zklamala. Před lety se duchové probudili a lidstvo utrpělo ztráty na životech.

Na Týden sužování si nepamatovala, byla ještě děcko. Věděla jen to, že jí duchové nevzali rodiče, ať už to byl kdokoli - nebo spíše že jejich smrt nebyla důvodem, proč se dostala do systému. Opustili ji už dřív. Ale příběh Týdne sužování samozřejmě znala, jako ho znal každý. Mohla si jen představovat, jaké by to bylo, když se lidé choulili k sobě v kostelech, domovech a školách, modlili se a plakali, zatímco z hrobů vstali mlčenliví duchové a procházeli stěnami v honbě za živými. Kradli jim jejich životy. Byli ozbrojeni noži, rozbitým sklem, provazý, sekerami a břitvami. Při zabíjení jen netečně zírali.

Cesarie "Chess" Putnamová pracuje jako Odhalovačka ve službách Církve. Jejím úkolem je potvrdit přítomnost ducha nebo duchů v domě a provést rituál Zapuzení - převedení ducha na druhou stranu. Za chodu jí udržují drogy a cigarety. To, že je závislá jí nevadí, pokud jí to neovlivňuje příliš. Kromě toho si půjčila od místního šéfa a naskákaly jí závrtné úroky.

Ranař navrhl Chess, že si to může odpracovat. Požaduje, aby Chess vyhnala duchy, pokud nějaké najde, z Chesterského letiště. Malé opuštěné a vyhořelé letiště je perfektním řešením pro přepravu a dovoz drog. Chess nemá na výběr, ale souhlasí. Aby dodržela podmínky, dělá jí společnost Ranařův poskok Postrach.

Opřel se zády o pohovku, zapálil si cigaretu a nechal kouř, aby mu zakroužil kolem hlavy. "Chytíš mi ty falešné duchy, aby moje letadla mohla létat. Chytíš je, beruško, a budeme vyrovnáni. Už nebudeš mít u Ranaře žádné dluhy."
- Postrah dotáhl Chess k Ranařovi na menší pokec -

Kromě Ranaře se Chess zaplete s gangem, kterým se Ranařův nápad s letištěm nelíbí. Chess se ocitla mezi dvěma konkurenčními gangy a k tomu musí řešit další případ možného výskytu ducha v domě na předměstí.

Hodnocení knihy: Autorka Stacia Kane dokázala vyprávět poutavě a svým způsobem jste nakonec hrdinku nedosuzovaly za její závislost. Spíš jste nakrčili nos a nechali to plavat. Příběh je to zajímavý a rozhodně mám v plánu podívat se na další díl. Nemám oblíbený žánr a sci-fi mi nevadí, pokud je dobře napsané. A tohle je dobře napsané. Kniha je vyprávěna ve 3.os., č.j., ale názory nebo pohnutky ostatních lidí tam nejsou rozepsány - jedno velké plus.

Hledání podmanivé krásy - Jennifer Probst

1. listopadu 2016 v 18:32 | Lola Kiss |  Beletrie
Říkala jsem, že nová série od Jennifer Probst Searching for… nepatří mezi moje oblíbené. Pak jsem si náhodou přečetla anotaci k Hledání podmanivé krásy (Searching for Beautiful, 2015) a měla jsem jasno. Wolfe byla moje oblíbená postava… Když si něco oblíbíte, chcete se o tom dozvědět víc. A příběh Wolfea je jedním z nich, na který jsem se těšila.

A protože kniha nezklamala hned na začátku, musím se podělit o scénu, která mluvila sama za vše:

"No to mě poser."

Šokovaně zíral na výjev před sebou.

Na chodníku se před ním rozplácla nevěsta. Kolem ní se vznášel oblak krajek a perličky se rozlétly jako nádherné hejno. Wolfeovi se na okamžik zastavilo srdce, několikrát koktavě zatepalo a pak se zase rozeběhlo.

Dvacetišestiletá Genevieve MacKenzie vystudovala medicínu a začala pracovat v nemocnici jako rezidentka. Jedno vedlo k druhému a ona se zamilovala do svého šéfa Davida. Dva roky byli spolu a všechno směřovalo k svatbě. To, že byla Gen čím dál víc utahaná a na kamarády neměla tolik času šlo stranou. Vždyť on byl přece takový skvělý, slušný, charismatický muž. Jak se ukázalo, když Gen vyskočila oknem, nebyla to idylka.

"To není jeho vina. Nikdy mi nechtěl ublížit, o tom mě vždycky ujišťoval. Asi jsem ho k tomu přinutila, protože jsem neposlouchala."
- Gen k Wolfeovi -

Dvacetišestiletý Wolfe pracoval stejně jako Sawyer v hotelovém řetězci Purity a dodělával si vysokou školu. Rozhodně neměl radostné dětství, protože dětství neměl vůbec. Jeho nejlepší kamarádka Gen se měla vdávat a jeho celou dobu sžíraly pochybnosti. Nemohl jí nic říct, protože vypadala a říkala, že je spokojená. A když se s ním přestala vídat, raději nezasahoval. Přesto na ni dával pozor.

Ne. Neudělá to. Neudělá.

Udělala.

Odhodila deku, vykasal si noční košili a odhalila nahou křivku lévého boku. "Co tomu říkáš? Bylo by to vidět třeba v bikinách, ale bylo by to víc soukromé, nemyslíš?"

...

Vyskočil z gauče, jako by si sedl do mraveniště. "Jdu si dát sprchu. Dívej se, na co chceš."

Oči se jí překvapením rozšířily, Wolfe ale nečekal na odpověď. Zavřel se v koupelně, vodu seřídil na tepltu oceánu u Antarktidy a vrátil se k jepriškám.

Musí se rychle srovnat.

Gen utekla a Wolfe ji odvezla pomohl jí překonat prvotní šok a také jí vysvětlil, že s ní nic špatného není.

Hodnocení knihy: Jedno velké ano, konečně jsem se dočkala a Jennifer Probst napravila, co předchozí knihy pokazily na dojmu. Poutavé četní a jako oddechovka klidně, ale jsem ráda, že bylo zpracováno téma, o kterém většina lidí nechce mluvit, předstírá že neexistuje nebo se to děje z důvody, který je možné racionálně zdůvodnit - není.

Kam dál